Adam Kurzok
Nejprve prodal Lunchtime.cz, budovaný pět let, a pak se naplno zaměřil na Pizzatime.cz, službu na vyhledání místní dovážky pizzy i jiných jídel, provozovanou od srpna 2010. Tu před prodejem Lunchtime.cz osamostatnil do nového s. r. o.
Lunchtime.cz byl pro restaurace vlastně jen marketing — bylo nutno prodat jim reklamu, a to každý rok znovu. To po bublině slevových serverů už zdaleka není tak snadné. Projektem Pizzatime.cz se Adam Kurzok posunul k tomu, že restauracím nabízel „hmatatelné“ tržby.
Pizzatime.cz přihlásil do StartupYardu. Na přelomu července a srpna, teprve po třech měsících StartupYardu, představil Pizzatime.cz na Demo Day, a patrně si vedl dobře, jelikož se mu vzápětí ozvali tři zájemci o investici a do měsíce se jednalo naplno.
Musel se pak rozhodnout pro jednu z nabídek, a prý úplně nezvládl odmítnout ostatní zájemce tak, aby nenadělal zlou krev. „Prodejem vždycky naštvete hodně lidí,“ říká s nadsázkou. Týmu vysvětlil, že projekt potřebuje silného partnera. Ale nový vlastník si ovšem vybral lidi podle svého, a někteří skončili. „Když se kácí les, létají třísky,“ připouští Adam.
Proč prodal?
Bez dalších peněz projekt nerostl tak, jak si Adam představoval. „Firmu jsem dotoval v řádu desetitisíců měsíčně, což pro mě nebylo málo, a přitom jsem viděl, že pouze větší peníze by to mohly posunout dál.“ Druhou možností by byl vstup investora, a tím by se zředil Adamův podíl.
Na prodej pohlíží i tak, že si koupil čas. Zjevně už totiž pomýšlí na něco nového. Pobyt ve StartupYardu mu dal spoustu nových kontaktů a nabídek.
Adam v podnikání nerad konkurenci, raději hledá nové, ještě neobsazené možnosti. Do rozvážky jídla přitom silná konkurence dříve nebo později nastoupí.
Jede „na maso“?
Říká, že podnik lze rozjet buď „na mléko“, tedy aby vydělával, nebo „na maso“, se záměrem vydělat na jeho prodeji. Prý se mu dostalo i poplácání po ramenou za to, jak pěkně „jede na maso“. Jenže Pizzatime.cz nerozjížděl s cílem rychle jej prodat. Kupce ostatně přiláká spíše projekt postavený „na mléko“. Vždyť proto jej někdo koupí. (Dalším důvodem může být určitá technologie, anebo obsazení určitého trhu.)
Adam doporučuje nemluvit předem o tom, že uvažujete o prodeji — nepůsobilo by to dobře ani navenek, ani uvnitř firmy. „A myšlenky na prodej by vás neměly paralyzovat,“ dodává. Přitom jednání o prodeji se obvykle táhnou měsíce. O probíhajících jednáních ovšem týmu řekl.
Kdy prodat?
Posluchačům na Startupcampu s nadsázkou předložil „pět Adamových ne“: když nerostete (už tak snadno), když už vás to nebaví, když se chcete pustit do něčeho jiného, když vám někdo nabídne nemálo peněz, a jestliže vás ještě neznají (zatímco po prodeji se o vás začne psát).
Jde i o dobrý odhad, kam cena ještě poroste. Adam je přesvědčen, že IT firmy „na mléko“ se dnes prodávají přibližně za pětinásobek potenciálního ročního zisku. Není tedy dobré prodat „před hokejkou“ růstu. Vždyť jestliže meziměsíčně zvednete zisk o deset tisíc, zvedli jste tím hodnotu firmy o šest set tisíc.
Za kolik prodal?
To ovšem říci nemůže. Sdělil pouze, že součet nynějších hodnot obou firem — Lunchtime.cz i Pizzatime.cz — odhaduje kolem jednoho miliónu eur. Osobně nedostal a nedostane zdaleka tolik — jednak na firmách neměl stoprocentní podíly, jednak mu v Pizzatime.cz zbývá dvacet procent.
Dojednané podmínky ani nejsou takové, že dostane všechno hned. Část peněz na něj čeká až v budoucnu, bez bližšího upřesnění ve výhledu jednoho až tří let, a to patrně podle toho, jak se firmě a projektu (nyní DámeJídlo) bude nadále dařit. „Buď si kupec zabezpečí mnoha ustanoveními ve smlouvě, že předávaná firma a produkt je v pořádku, nebo si vás ve firmě nechá a je ve vašem zájmu, aby firma dále rostla a nezůstali v ní kostlivci,“ vysvětluje.
Smlouva
„Nemáte‑li firmu, která zaplatí dobré právníky, tak do toho raději nechoďte,“ varuje Adam. A upozorňuje: „První návrh smlouvy, který vám přijde, bude pro vás strašně nevýhodný. Neberte to jako urážku, tak se to prostě dělá. Bez emocí si to vyškrtejte a obhajte.“
Jak vyjednával
Knihy prý radí naťuknout ještě další zájemce, ale Adam z toho „nechtěl dělat aukci“ a příliš tlačit na cenu. „Z prvního prodeje mám tu zkušenost, že když je cena oběma stranami vnímána jako kompromis, ponechává to prostor pro dobrou vůli.“
A doporučuje: „Když chcete jednou prodat firmu, dávejte si od začátku pozor na účetnictví. Cizí člověk se vám bude dívat do těch ‚nudných věcí‘, které se možná právě v rychlých startupech moc neřeší. A nedělá dobrotu, máte‑li tam dvakrát týdně účet z Čestru, nebo že jste koupili pět kávovarů a dvě sedačky.“
Co říká na předělávku na DámeJídlo?
Nepodílel se na ní, byla již plně v režii nového majitele a mluvilo se o ní od prvních rozhovorů, ostatně špatně řešená aplikace byla také jedním z důvodů prodeje. V tuto chvíli již ve společnosti výkonně nepůsobí. „Ale bavíme se s Tomášem Čuprem o tom, že bych si vzal nějaký menší segment toho podnikání, že bych tomu projektu pomohl. Je to v mém zájmu,“ dodává.
ČLÁNKY DO MAILU