Americká filmová Akademie jako každý rok začala s rozesíláním kopií filmů na DVD (loni to byly ještě i kazety VHS) již v listopadu, kdy byly známy všechny nominace. Jelikož zásilku musí obdržet každý z jejích 5808 členů, přičemž mnohý z nich je zároveň členem více zúčastněných organizací, obsahuje typický balík, který každý z nich rozbalí, kolem 65 DVD disků. To už je slušná hromada exkluzivních bitů dat, protože většina z těchto filmů nebyla ještě uvedena v kinech a na černém trhu by se po nich jen zaprášilo.
Filmy jsou přitom na DVD v „plné“ kvalitě. Akademie (resp. filmová studia) proto pochopitelně usilují o maximální zabezpečení rozesílaných filmů, jelikož doba je zlá a nějaké ochraně autorských práv obecně příliš nepřeje. Většina z disků je proto chráněna technologií watermarkingu, kdy lze pomocí skrytého klíče, zakomponovaného do obsahu videa, vystopovat v případě jeho kopírování původního vlastníka. To také přišlo vhod v minulém roce, kdy jeden z členů Akademie půjčil svoje kopie filmů příteli, který je dále rozeslal svým známým, až se filmy dostaly do sítí Internetu. Díky watermarkingu byl tehdy onen „zlobivý“ člen nalezen, vyloučen z Akademie a odsouzen k pokutě 600.000 dolarů ve prospěch firem Sony a Warner Brothers.
Letos se zřejmě přes všechnu viditelnou snahu filmových studií podařilo předchozí „úspěšný ročník Oskarů“ zopakovat, neboť podle zpráv Los Angeles Times již před několika týdny začala FBI vyšetřovat únik nominovaného filmu „Million Dollar Baby“ do výměnných sítí. Pro jejich zkušené uživatele jistě není žádným tajemstvím, že nalézt a stáhnout lze všech pět filmů, nominovaných na cenu nejlepšího filmu roku. Nakonec, watermarking jistě opět odvede svoji dobrou práci a vše bude zase (na rok) v pořádku, ne?
Ne tak jistě. Akademie totiž letos proti všem očekáváním neopatřila „otiskem“ všechna DVD, takže – pokud jsou kopie v P2P sítích pořízené z těchto „čistých“ DVD – vypátrat původce zločinu nebude tak snadné. A to i přes to, že většina členů Akademie je po exemplárním potrestání případu z předchozího ročníku prý až paranoidně úzkostlivá a svoje kopie filmů uchovává doma pod zámkem, či se je dokonce raději rozhodla po shlédnutí zničit. A aby vše bylo ještě záhadnější, nedala Akademie letos svým členům ani podepsat smlouvu, na základě které se zavazovali nešířit svěřené filmy dál. Pozorovatelům tak nutně musí v mysli vyvstávat otázka: je to dvojité opomenutí, nebo záměr?
Není divu, že se filmová studia těmito kroky vystavila kritickému podezření o čistotě svých úmyslů. Přes všechnu snahu přiznat jim právo na ochranu autorských práv se totiž člověk musí ptát, jestli tentokrát nesáhli po zbraních ne zrovna čestných: předhození „návnady“ v podobě několika uniklých (a lehce oželitelných) kopií filmů, které následně usnadní identifikaci P2P sítí zapojených do jejich šíření a především určení výše škod, na základě kterých již lze postupovat právní cestou k jejich vyřazení z provozu. Nynější malé náklady na „poznání svého nepřítele“ tak hravě ospravedlní násobně vyšší a ušetřené náklady budoucí, jež by studia odečítala za kopie proudící v neporušených výměnných sítích. Takže letošním vítězem se stává…
ČLÁNKY DO MAILU