V Čechách spíše myši či potkani, a nikoli pod zemí, ale spíše v budovách, jednotlivá vlákna v optických rozvaděčích, ale to že to těm malým mrchám docela chutná je bohužel smutná pravda. Zvláště v této době, kdy se po létě výrazně ochladí a mrchy se stěhují za teplem do vnitřních prostor.
Taky jsem slyšel o několika překousaných kabelech, jeden ale stál zato.
Při novém vedení kabelu přes půdu jednoho bytového domu se kabel krátce po natažení někdo pokusil přeříznout. Na kabelu byla vidět velká snaha to přerušit, ale záškodník se dostal jen přes plastovou izolaci, kevlarová vlákna se ukázala jako nepřekonatelná. Vedení tak fungovalo dál a přišlo se na to jen náhodou. Ještě ten den jsme se od domovníka dozvěděli, že v domě bydlí starý pán, který usilovně bojoval proti zavedení internetu do jeho domu. :-)
No, to asi bude totální blábol. Na ústřednách jsem v mládí dělával, ale nikdy jsem neviděl červený sdělovací kabel, tedy pokud nemyslíte jednotlivé vodiče nebo červenozelený ranžírák; myším však bez ohledu na barvu izolace rozhodně nechutnala. Zato vím o situaci, kdy děti na sídlišti upoutal zděný sloupek s dvířky, tzv. antoníček, ta dvířka nějak otevřely a objevily poklad - krásné barevné drátky. Okamžitě je začaly vytěžovat - a efekt? Spojení k hlavním posádkám v západních Čechách bylo půl dne jen vzduchem, resp. radioreléovými stanicemi. Fakani dostali za uši a tím to skončilo. Jo - Příbram, někdy kolem roku 1980.
Mnohem horší bylo, když ve Veselí nad Moravou začaly hlodavci žrát nově položené kabely železničního zabezpečovacího zařízení. Systém byl sice zapojen tak, že k žádnému neštěstí nemohlo dojít, (koeficiet blbuvzdornosti plných 100%), ale pro železniční provoz to mělo katastrofální následky; stanice se stala totálně neprůjezdnou. Naštěstí se rychle zjistilo, že hlodavcům chutnaly pouze kabely české výroby, tytéž typy kabelů, vyrobené v tehdejším CCCP zůstaly nedotčené a naše kablovky začaly do plastů pro izolaci následně přidávat repelenty také.