Ano stejně jako ústní smlouva kontra písemná.
To je tím, že u nás jsou zvyklí lidé neplnit slovo, nedodržovat smlouvy atd.
Kdyby jste ji řekli at to o zapalování autobusů napíše na papír a podepíše se pod to, ta by váhala.
Lidé si myslí, že jsou na Internetu nezranitelní a můžou si říkat co chtějí a proto jsou kolikrát hnusní, otřesní, egoističtí atd.
Mělo by se obecně více plnit slovo, stát si za ním, to dělá konzistentního člověka. Poté by lidé podobné výroky nevypouštěli.
Horší je ovšem, pokud si to opravdu myslí a chtěla by to někdy udělat, pokud to nebyl jen nějaký úlet, pak by byl nějaký trest namístě.
Ono ignorování zla je špatné vždycky. Pokud takto extrémní názor se stane společností akceptovatelný se pak posune k činům... Je to lakmusový papírek, co se skousne, pokud společnost skousne slova, pak už je jen krok k činům...
Obecne je odpovednost lidi za vyroky na netu strasne nizka. Ve srovnani s realnym svetem. Chtelo by to aspon trochu srovnat. Otazka je, jak to udelat bez exemplarnich prikladu..
Celkem verim, ze kdyby fyzicky stala pred tema lidma kterejm to telila do hlavy pres Facebook, ze by se chovala jinak. Virtualne se to furt bere jako ze o nic nejde.
Nesouhlasím s tím, že pokud by takové názory byly možné, tak se přejde k činům. Ale to je o názoru, takže to neřešme.
Mne spíše udivuje to, že lide nevadí to pokrytectví. Na venek se budeme tvářit, že takové věci lidé v sobě nemají tím, že o tom zakážeme mluvit. Nicméně to, že si to ta paní bude moci myslet i nadále nikomu nevadí. Tím, že zakážeme nahlas mluvit i o takto vážných a radikálních věcech přece nedosáhneme toho, že to v lidech nebude. Ano, budou si o tom mluvít méně viditelně, ale stejně budou.
Čelověk by prostě neměl být trestán za to, že má nějaký názor a to i za cenu toho, že ten názor bude opravdu radikální a extrémí. Pokud nebude vyzývat k činům, nebo je nebude chystat či konat.
Protože pokud nebudu věřit, že holokaust byl, tak to, že mi o tom zakážete nahlas mluvit mne nezměníte a naopak budu ještě více frustrovaný, že to nemohu ani ventilovat, že mám takový názor.
Snad všemi médii proběhl případ toho pána, který nás tak udatně bránil před islámskými teroristy, že se kvůli tomu opakovaně pokusil vykolejit vlak. Nechápu, že i po té si někdo může dál myslet, že mezi slovy a činy není žádná souvislost. Byla to právě slova, která dotyčného posouvala stále víc do extrému a která ho nakonec přesvědčila, aby přešel k činům.
Pokrytectví je myslet si, že slova nemají žádný vliv, že jsou to jenom slova. Vůbec nejde o to, že bychom se tvářili, že lidé v sobě takové věci. Jde o to dát jasně najevo, že to není normální. Slova ovlivňují to jak myslíme a jak jednáme. Slova ovlivňují to, co považujeme za normální. A když někdo díky slovům dospěje k tomu, že vykolejit vlak je normální, půjde a udělá to.
Pokud nebude vyzývat k činům
Což ona ale dělala.
Protože pokud nebudu věřit, že holokaust byl, tak to, že mi o tom zakážete nahlas mluvit mne nezměníte a naopak budu ještě více frustrovaný, že to nemohu ani ventilovat, že mám takový názor.
Jenže když se o tom nebude nahlas mluvit, vy to nikde neuslyšíte, a tudíž na takovou pitomost nejspíš ani nepřijdete. Smyslem toho zákazu není změnit názor toho, kdo už tomu propadl, ale zabránit šíření. Drtivá většina zákonů přece nemá chránit toho, komu něco zakazuje, ale ostatní. Zákaz kradení, bití nebo zabíjení nemá zmenšovat frustraci zlodějů, násilníků a vrahů, ani je nemá změnit – má před nimi chránit ostatní.