Výzkumníci na ČVUT v Praze vytvořili software, který dokáže přesně přenášet styl výtvarníků do dalších obrázků a učí se tento princip přenášet také na animace (náš článek). Na konkurenčním VUT v Brně každopádně s obrazem umí pěkné kousky dělat také. Tým pod vedením Michala Hradiše zveřejnil výsledky své práce na softwaru, který dokáže zostřit rozmazané fotografie.
Na tuto úlohu na Fakultě informačních technologií VUT používají takzvané konvoluční neuronové sítě, které se používají v rámci umělé inteligence. Tato síť se dva roky trénovala na obrázcích.
„Měli jsme k dispozici několik stovek tisíc dvojic obrázků, kdy vždy jeden byl v dobré kvalitě a druhý jsme uměle rozmazali. Konvoluční sítě se dokážou z takových příkladů naučit nekvalitní obrázky měnit tak, aby se co nejvíce podobaly kvalitnímu originálu. Když jim předložíme dostatečné množství trénovacích příkladů, dokážou časem opravit i reálné fotografie, které ještě neviděly,“ popisuje Hradiš.
Metoda dobře funguje například na vyfocené texty mobilem a aktivně se zkoušelo také video a automatické ostření poznávacích značek u dopravních vozidel. To by podle výzkumníků z VUT mohlo najít využití třeba u bezpečnostních složek.
V současné době se technologie zlepšuje na využívání u textů. „Připravujeme projekt, kdy se budeme snažit rekonstruovat staré tisky a rukopisy. Moravská zemská knihovna má digitální archiv, kde zpřístupňují některé staré dokumenty, například staré noviny. Některé skeny jsou sice čitelné, ale velmi špatně. A právě na nich děláme první pokusy s konvolučními neuronovými sítěmi,“ přibližuje dále Hradiš.
Na VUT s neuronovými sítěmi pracují už několik let. Hodně se dělalo na rozpoznávání fotek. Na tom ale podle školy dělají firmy typu Google a Facebook, proto se akademici zaměřují na jiné oblasti.
Na FIT VUT vznikl i další projekt pracující s obrazem. Vyvinutý software dokáže automaticky naopak rozostřit objekty na videu – typicky lze tedy anonymizovat obličeje a podobně či SPZ. Stačí označit objekt, který má být „rozkostičkovaný“, a systém ho v nahrávkách sám vyhledá. Projekt už byl prezentován tuzemské policii.
„Představte si, že jste u policie a máte video z místa činu. Přijde za vámi někdo z tisku, že by chtěl video například do televize. To ale není možné, protože ze zákona nelze v řadě případů zveřejnit obličeje lidí či SPZ vozů. Běžná praxe je proto taková, že policista zasedne k videu a manuálně označuje všechna místa, na kterých se v nahrávce daný objekt objeví. V našem softwaru stačí objekt, který chci skrýt, jednou označit a ten je následně příslušným algoritmem ve zbytku videa vyhledán a skryt,“ komentuje Filip Orság, který práce na projektu vede.
ČLÁNKY DO MAILU