Vlákno názorů k článku
Na ministerstvu financí všechny mé nápady k IT zamítli, říká Michal Bláha
od Datel - Osobne moc nechapu, proc v podminkach vyberovych rizeni...
-
fd (neregistrovaný)
1) nadevsi pochybnost by se potvrdilo to, co si stebetaji vrabci na strese, ze uroven dodavek je tragicka a ze fakturovane castky jsou zcela mimo jakoukoli realitu
2) ukazalo by se, ze bezpecnost ci udrzovatelnost veskereho SW statni spravy je nulova
3) padla by moznost kazde 2-3 roky nechat dodat "novy" SW jineho sprateleneho dodavatele te ktere prave u korytka mlaskajici partaje
4) vyslo by najevo, ze kdyby si stat najal 10 programatoru, tak ti naprosto bez probemu napisi veskery potrebny SW behem nekolika mesicu, a to jak pro stat tak i samospravu
5) a z toho by nepochybne plynulo, ze 99% veskerych nakladu bylo rozkradenoMozna jednoho dne za devatero ... dojde k tomu, ze stat bude vyzadovat zdrojove kody a pochopitelne i veskera opravneni k uzivani a libovolne modifikaci, ale nedelal bych si iluze o tom, ze se toho dozijeme. Staci se podivat, jak radne hospodari s penezi kancelar prezidenta, ktera opakovane nerespektuje opakovana rozhodnuti soudu kolem povinosti zverejnovat odmeny.
-
. . (neregistrovaný)
jde vidět, že nemáš dobré zkušenosti s vývojem SW a se SW ve státní správě. 10 programátorů ti nikdy sami nic pořádného nevytvoří, to je absurdní představa.
Viděl jsem jednu zakázku na SW pro stát a součástí je 20 000 dokumentů se specifikací datových struktur, bohužel strojově složitě zpracovatelných. Jen tohle ti bude 20 lidí zpracovávat čtvrt roku, plus testy a akceptace a bude tě to stát několik milionů.
Celé státní IT je prohnilé od začátku, dodavatelé typu IBM tam dělají hodně velká zvěrstva a asi se to v dohledné době nenarovná. Jsem rozhodně pro otevřený vývoj pro stát. Musí se ale změnit lidé, kteří IT zakázky posuzují a tvoří, musí se změnit legislativa a je s tím dost práce.
-
Karel (neregistrovaný)
Ty stránky popíše státní správa. A budou tomu říkat "zadávací dokumentace". Ten jediný programátor pak musí tu dokumentaci vzít a podle ní pracovat. Což dost často ani nejde, protože zadavatelé běžně na některé věci zapomenou (migrace dat ze stávajícícho systému), nebo naopak trvají na nějakém nesmyslu (ukládat text do sloupce s datovým typem NUMBER). A pokusy o změnu zadání obvykle selžou, protože žádný úředník nebude mít odvahu se pod změnu podepsat. Proto také ve státní správě nefunguje dodatečné upřesnění zadání. Když dodáváte ERP do fabriky, tak vám v průběhu implementace doupřesní detaily a finální nastavení si odsouhlasíte s lidmi, co s tím budou pracovat. V případě státní správy vám nikdo nic neřekne, nic neodsouhlasí. Vždyť je přece všechno v tom zadávacím dokumentu, ne?
A jak píše kolega - nakonec se bude ověřovat, zda programátor udělal přesně to, co po něm úředníci na těch desítkách tisíc stránek chtěli.
Vítejte v úžasném světě státních IT zakázek!
-
Karel (neregistrovaný)
Ne. Vycházíte z předpokladu, že po najmutí 10 programátorů ta stávající skvadra přestane psát zadávací dokumenty. Nepřestane, ve výsledku se vlastně nic nezmění, jen tu bude o 10 frustrovaných lidí více.
Změna musí začít u zadávání požadavků. Jestli je pak bude realizovat státem najatý pracovník nebo státem najatá externí firma už není takový rozdíl. A tahle změna by byla dost zásadní, protože stávající stav je hluboko zakořeněný nejen v pravidlech, ale i v mentalitě a dělbě práce ve státní správě. Buďto se IS vytváří na základě objednávky malého zadavatele (typický příklad byly weby měst a obcí), kdy výsledkem je velké množství neslučitelných systémů s velmi různorodou kvalitou. Nebo se naopak dělá zadání centrální, kdy výsledkem je něco, co se pak cíleně udržuje v chodu, byť by to bylo mrtvé. Zlatá střední cesta se stále ještě hledá a ani není jisté, zda existuje.
Prostě to úzké místo je v zadávání, dokumentaci a podpoře ze strany zadavatele. Problémy s dodavateli jsou ve srovnání s tímhle dost malicherné, ale zase se o nich lépe povídá a diskutuje. Ale protože nejsou tím úzkým místem, tak sebelepší řešení vlastně nic nezlepší. Dokud těch vašich 10 programátorů nebude vytvářet i zadání (a to těžkou budou, protože nerozumí oboru, pro který budou programovat), tak se nic nezmění. Zkrátka musíme přijít na způsob, jak lépe sestavovat zadání na informační systémy pro tak rozsáhlého zákazníka, jako je státní správa. To jsou stovky poboček a desítky tisíc uživatelů. Navíc vzájemně nekompatibilní legislativy (obec, firma zřizovaná obcí, firma vlastněná obcí atd.) a neuvěřitelné množství výjimek prakticky ve všem. Třebas Velká Británie si na to kdysi nechala vyvinout vlastní metodiku (https://en.wikipedia.org/wiki/ITIL)
-
Napadá vás, jak to řešit? Dříve se to dělalo tak – aby to bylo funkční – že to celé, včetně analýzy a zadání, dělal dodavatel, který zodpovídal za to, že to nakonec bude fungovat podle zákona. Jenže to se dneska nelíbí, protože je to vendor lock-in (vůbec ne kvůli nějakým zdrojákům, ty stejně vlastní příslušná státní instituce, a navíc nejsou tak důležité, podstatné jsou znalosti těch analytiků, a ty nikdo jiný nemá). Pokud se chceme vyhnout vendor lock-inu, musel by ty analytiky „vlastnit“ stát. I kdyby je uměl zaplatit – dokáže je uživit? A i kdyby to dokázal a jenom si pak najímal kodéry na nakódování – dokázal by nastavit použitelná a vymahatelná pravidla pro ty kodéry tak, aby na tom softwaru nevznikal technologický dluh? Ten vzniká i při normálním vývoji, natož pak v případě, kdy by na tom dělal někdo s vidinou, že příště zakázku vyhraje někdo ještě levnější. Jestli někdo vymyslí, jak měřit technologický dluh už v okamžiku, kdy vzniká, měl by dostat nobelovku za ekonomii…
ČLÁNKY DO MAILU