Zkusenosti zrejme nemate. Dulezite je totiz to, ze kdyz vam velka firma doda zakazku bez kodu, tak je potom jedina, kdo v ni muze delat jakekoliv, treba i minimalni zmeny. A muze si diktovat cenu, protoze nikdo jiny to udelat nemuze.
Jakmile doda zdrojove kody, muze drobne upravy delat kdokoliv, takze dodani SW automaticky neznamena i zakazku na maintainance na dalsich 20 let.
Napadá vás, jak to řešit? Dříve se to dělalo tak – aby to bylo funkční – že to celé, včetně analýzy a zadání, dělal dodavatel, který zodpovídal za to, že to nakonec bude fungovat podle zákona. Jenže to se dneska nelíbí, protože je to vendor lock-in (vůbec ne kvůli nějakým zdrojákům, ty stejně vlastní příslušná státní instituce, a navíc nejsou tak důležité, podstatné jsou znalosti těch analytiků, a ty nikdo jiný nemá). Pokud se chceme vyhnout vendor lock-inu, musel by ty analytiky „vlastnit“ stát. I kdyby je uměl zaplatit – dokáže je uživit? A i kdyby to dokázal a jenom si pak najímal kodéry na nakódování – dokázal by nastavit použitelná a vymahatelná pravidla pro ty kodéry tak, aby na tom softwaru nevznikal technologický dluh? Ten vzniká i při normálním vývoji, natož pak v případě, kdy by na tom dělal někdo s vidinou, že příště zakázku vyhraje někdo ještě levnější. Jestli někdo vymyslí, jak měřit technologický dluh už v okamžiku, kdy vzniká, měl by dostat nobelovku za ekonomii…
Ne. Vycházíte z předpokladu, že po najmutí 10 programátorů ta stávající skvadra přestane psát zadávací dokumenty. Nepřestane, ve výsledku se vlastně nic nezmění, jen tu bude o 10 frustrovaných lidí více.
Změna musí začít u zadávání požadavků. Jestli je pak bude realizovat státem najatý pracovník nebo státem najatá externí firma už není takový rozdíl. A tahle změna by byla dost zásadní, protože stávající stav je hluboko zakořeněný nejen v pravidlech, ale i v mentalitě a dělbě práce ve státní správě. Buďto se IS vytváří na základě objednávky malého zadavatele (typický příklad byly weby měst a obcí), kdy výsledkem je velké množství neslučitelných systémů s velmi různorodou kvalitou. Nebo se naopak dělá zadání centrální, kdy výsledkem je něco, co se pak cíleně udržuje v chodu, byť by to bylo mrtvé. Zlatá střední cesta se stále ještě hledá a ani není jisté, zda existuje.
Prostě to úzké místo je v zadávání, dokumentaci a podpoře ze strany zadavatele. Problémy s dodavateli jsou ve srovnání s tímhle dost malicherné, ale zase se o nich lépe povídá a diskutuje. Ale protože nejsou tím úzkým místem, tak sebelepší řešení vlastně nic nezlepší. Dokud těch vašich 10 programátorů nebude vytvářet i zadání (a to těžkou budou, protože nerozumí oboru, pro který budou programovat), tak se nic nezmění. Zkrátka musíme přijít na způsob, jak lépe sestavovat zadání na informační systémy pro tak rozsáhlého zákazníka, jako je státní správa. To jsou stovky poboček a desítky tisíc uživatelů. Navíc vzájemně nekompatibilní legislativy (obec, firma zřizovaná obcí, firma vlastněná obcí atd.) a neuvěřitelné množství výjimek prakticky ve všem. Třebas Velká Británie si na to kdysi nechala vyvinout vlastní metodiku (https://en.wikipedia.org/wiki/ITIL)
Ty stránky popíše státní správa. A budou tomu říkat "zadávací dokumentace". Ten jediný programátor pak musí tu dokumentaci vzít a podle ní pracovat. Což dost často ani nejde, protože zadavatelé běžně na některé věci zapomenou (migrace dat ze stávajícícho systému), nebo naopak trvají na nějakém nesmyslu (ukládat text do sloupce s datovým typem NUMBER). A pokusy o změnu zadání obvykle selžou, protože žádný úředník nebude mít odvahu se pod změnu podepsat. Proto také ve státní správě nefunguje dodatečné upřesnění zadání. Když dodáváte ERP do fabriky, tak vám v průběhu implementace doupřesní detaily a finální nastavení si odsouhlasíte s lidmi, co s tím budou pracovat. V případě státní správy vám nikdo nic neřekne, nic neodsouhlasí. Vždyť je přece všechno v tom zadávacím dokumentu, ne?
A jak píše kolega - nakonec se bude ověřovat, zda programátor udělal přesně to, co po něm úředníci na těch desítkách tisíc stránek chtěli.
Vítejte v úžasném světě státních IT zakázek!
Jste tedy pro privatizaci odboru hlavniho architekta eGovernmentu? Myslim si, ze ne. Pokud by tento odbor vypracoval mantinely modulu, jejich rozhrani, datove definice, resp. kompletni ontologii, tak pak at si o dane moduly klidne soutezi komercni subjekty.
Otazka zdrojovych kodu souvisi s typem modulu. U tech, ktere by se vytvarely na zakazku statu a jen pro nej, tak tam musi byt zdrojove kody zcela logicky soucasti dodavky - stat jejich vznik zaplatil ze 100%. Do tech dalsich typu modulu promlouva napr. nutnost auditovani a overovani spravnosti a souladu se zadanim.
Vždy dám přednost zavedené firmě, včetně možnosti, aby si vydělala. Zdrojové kódy dle mne jsou na houby, každý programátor si věci řeší trochu jinak. V okamžiku, kdy je velký systém, musí jich spolupracovat víc. Ne, že by to státní správa nezvládla, ale myslím si, že soukromá firma je v tomto podstatně pružnější. A existuje další věc, když je zavedený nějaký systém, tak jsou uživatelé zvyklí na nějaké postupy. V okamžiku, když systém vyměníme, způsobíme zmatek u všech uživatelů. Zažil jsem přechod z jednoho systému na jiný, obvykle běží dva roky souběžně, než se přetáhnou všechny data a uživatelé si zvyknou. Asi mám větší praxi v tomto oboru, než autor článku.
Velký problém na MF potažmo v celé st. správě je ten, že často nepreferuje kvalitu, ale klientelismus. Typickým příkladem je, když ve výběrovém řízení na volnou pozici nevyberou člověka, který věci rozumí, ale někoho kdo o ní vůbec nic neví. Důležité přece není, aby měli kvalitního odborníka, oni potřebují především člověka, který se jim bude hodit do party. Někoho, kdo s nimi bude držet basu. Výběrová řízení a služební zákon vůbec nepomohli tomu, aby byli nabírání kvalitní úředníci. VŘ jsou často obcházena klauzulí, že se vybere nejvhodnější kandidát. Co je to nejvhodnější však není nikde specifikováno. Často to však nebývá ten, kdo věci rozumí, ale osoba blízká tomu, kdo ji vybírá. Pak není divu, že státní správa funguje, jak funguje, a že se nemůže v kvalitě nijak pohnout dopředu.
jde vidět, že nemáš dobré zkušenosti s vývojem SW a se SW ve státní správě. 10 programátorů ti nikdy sami nic pořádného nevytvoří, to je absurdní představa.
Viděl jsem jednu zakázku na SW pro stát a součástí je 20 000 dokumentů se specifikací datových struktur, bohužel strojově složitě zpracovatelných. Jen tohle ti bude 20 lidí zpracovávat čtvrt roku, plus testy a akceptace a bude tě to stát několik milionů.
Celé státní IT je prohnilé od začátku, dodavatelé typu IBM tam dělají hodně velká zvěrstva a asi se to v dohledné době nenarovná. Jsem rozhodně pro otevřený vývoj pro stát. Musí se ale změnit lidé, kteří IT zakázky posuzují a tvoří, musí se změnit legislativa a je s tím dost práce.
1) nadevsi pochybnost by se potvrdilo to, co si stebetaji vrabci na strese, ze uroven dodavek je tragicka a ze fakturovane castky jsou zcela mimo jakoukoli realitu
2) ukazalo by se, ze bezpecnost ci udrzovatelnost veskereho SW statni spravy je nulova
3) padla by moznost kazde 2-3 roky nechat dodat "novy" SW jineho sprateleneho dodavatele te ktere prave u korytka mlaskajici partaje
4) vyslo by najevo, ze kdyby si stat najal 10 programatoru, tak ti naprosto bez probemu napisi veskery potrebny SW behem nekolika mesicu, a to jak pro stat tak i samospravu
5) a z toho by nepochybne plynulo, ze 99% veskerych nakladu bylo rozkradeno
Mozna jednoho dne za devatero ... dojde k tomu, ze stat bude vyzadovat zdrojove kody a pochopitelne i veskera opravneni k uzivani a libovolne modifikaci, ale nedelal bych si iluze o tom, ze se toho dozijeme. Staci se podivat, jak radne hospodari s penezi kancelar prezidenta, ktera opakovane nerespektuje opakovana rozhodnuti soudu kolem povinosti zverejnovat odmeny.
Na ministerstvech jsou vyborne placeni namestci a ruzni poradci. Kazdy z nich ma moznost primo nebo neprimo promlouvat do pripominkovych rizeni k zakonum. Tak at nebreci, ze neco nemuzou nebo ze by nechteli. Jestli aparat funguje spatne, neni to chyba nejake dojicky Anci z Horni-dolni, vymluvy aparatu zni naprosto nepatricne. Zakony navic schvaluji poslanci, prevazne z vladnich stran. I ti maji poradce, stranicke poradce atd. Jsou snad vsichni bez erudice anebo nesvepravni? Nedokazou napravit spatne nastavene zakony v dostatecne kratkem case? Snazi se o to aspon nebo dopredu rikaji, je to marny, je to marny, je to marny...?
Popravdě, dalo se to čekat, že prosadí minimum. Tyhle všeználky má každej rád. Státní správa se ale musí pohybovat mantinelech platných zákonů. Takže relativně jednoduché věci pak nejde dělat jednoduše. Kolikrát totiž není problém v tom, že by úředníci nechtěli, ale oni často efektivně ani nemohou. To je na tom dost smutné. Nemyslete si, že jim to nevadí. Ale mnoho s tím nezmůžou.