Vycházím z dlouhodobé zkušenosti s fungováním projektů a státních dotačních titulů. Naše škola dostala necelý milion na nákup notebooků, 3D tiskáren a jiných zbytných věcí, peníze na dlouhodobě špatně funkční wifi infrastrukturu nedostaneme, z tohoto projektu se financovat nedá. Nemá a nedostane žádné peníze na placení technika, který by se o vybavení staral, nyní se budou výrazně omezovat už tak absurdně nízké hodiny výuky informatiky (na 4letém i 6letém studiu mají žáci 2 hodiny týdně po dobu dvou let).
Už je to delší dobu, co mi popisoval známý doktorand na nejmenované VŠ, jak ho už nebaví jezdit furt na konference, že by se chtěl věnovat svému výzkumu, ale nemůže, musí zase letět někam do Paříže do předraženého hotelu, aby vyčerpali co nejrychleji rozpočet na konference, protože peníze na lidi a na vybavení jsou v pevně daném poměru a nikoho nezajímá, že pro oblast jeho zájmu se žádné relevantní konference nekonají, prostě se to musí utratit.
Myslím si, že je potřeba řešit problémy koncepčně a ne na jednom místě řezat do živého a mrzačit a na druhém místě se tvářit, že peněz je dost. Ano, jsem momentálně frustrovaný z jedné konkrétní věci, protože mi přestává dávat smysl se snažit zodpovědně a kvalitně učit informatiku na SŠ, když mi v tom MŠMT aktivně brání a argumentuje naprosto zcestně. O to důležitější mi připadá upozornit na tu naprostou nekoncepčnost a nalívání peněz do abstraktních a neřešitelných "bojů s deepfakes", místo aby se národ koncepčně vzdělával, což je jediné možné řešení těchto problémů.
A mé postoje nejsou a nemohou být smyšlené, jsou to mé postoje jako reálné fyzické osoby a tudíž jsou stejně reálné jako já sám. Jsou tak leda promyšlené :-).