Už od roku 2011 se táhne spor operátora Volný s konkurenčním O2, který se týká náhrady ušlého zisku způsobeného údajným stlačováním marží na trhu s ADSL v letech 2004 až 2010. Pod dvou verdiktech nižších soudů ve prospěch O2 žaloba doputovala k Nejvyššímu soudu, který teď jejich rozhodnutí zvrátil. Případ se tak vrátí k novému jednání u Městského soudu v Praze. Lupu o tom informoval operátor Volný.
Ve sporu se Volný, který v průběhu let postupně přestal poskytovat služby a koupila jej firma Dial Telecom (nyní Quantcom), domáhá náhrady ušlého zisku ve výši přes 4 miliardy Kč (dnes s úroky cca 10 miliard) za to, že O2 podle něj ve zmíněném období zneužívala své dominantní postavení na trhu a tzv. stlačováním marží vytlačovala další operátory z trhu.
Připomeňme, že O2 (do roku 2006 Český Telecom a od roku 2005 většinově vlastněný skupinou Telefónica) v té době provozoval veškeré metalické telefonní vedení, které nabízel na velkoobchodním trhu dalším operátorům. Sám zároveň připojení přes ADSL prodával na maloobchodním trhu koncovým zákazníkům. Volný byl tehdy silným poskytovatelem vytáčeného připojení a chtěl se posunout dál.
„Na konci roku 2003 Volný poskytoval výhodný přístup k internetu téměř jedné třetině českých uživatelů. V té době Telefónica O2 Czech Republic, a.s. svou nezákonnou cenovou politikou zabránila společnosti Volný a ostatním svým konkurentům nabízet zákazníkům cenově zajímavé připojení k internetu prostřednictvím ADSL,“ popisuje jádro žaloby člen správní rady společnosti Volný Martin Dvořák.
Šlo podle něj o tzv. stlačování marží (margin squeeze), tedy praktiku, kdy firma s dominancí na velkoobchodním trhu nastaví maloobchodní ceny tak blízko těm velkoobchodním, že její maloobchodní konkurenti nemají šanci služby prodávat beze ztráty. Tím se je pokouší z trhu vytlačit.
Městský soud v Praze a poté také odvolací Vrchní soud v letech 2018 a 2020 požadavky firmy Volný zamítly. Argumentovaly tím, že se o nesoutěžní jednání O2 mohlo jednat jen v letech 2004 a 2005, protože poté byl velkoobchodní trh „napraven“ regulací Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). A vzhledem k tomu, že od roku 2006 měl O2 na maloobchodním trhu s ADSL jen méně než 40% podíl, soudy usoudily, že své dominantní postavení už zneužívat nemohl. Problém se tedy mohl týkat výhradně období let 2004 a 2005. A protože žaloba padla až v roce 2011, soudy ji zamítly s tím, že už je věc promlčená.
Nejvyšší soud ale s touto argumentací ve svém aktuálním verdiktu (věc 23 Cdo 659/2021–1156, PDF) nesouhlasí. Ve zdůvodnění svého rozhodnutí zjednodušeně říká, že pro stlačování marží není důležité, jestli je firma dominantní na velkoobchodním i maloobchodním trhu, ale jen na tom velkoobchodním.
A dodává, že regulace velkoobchodního trhu ze strany ČTÚ nemohla sama o sobě stlačování marží zabránit. V tomto ohledu je zajímavé, že ČTÚ v té době odmítl obavy Evropské komise, že ke stlačování marží může docházet, a nezavedl přímou regulaci velkoobchodních cen, kterou mu Komise navrhovala.
Závěry nižších soudů o tom, že se problém týkal jen let 2004 a 2005, jsou proto podle Nejvyššího soudu nesprávné a žaloba se musí vrátit k novému projednání u Městského soudu v Praze.
ČLÁNKY DO MAILU