Kdybyste budoval systém na zelené louce, šlo by to udělat takhle. Jenže v ČR spadá obrana před šířením nakažlivých chorob do kompetence hygieny, a ta má procesy postavené na tom, že telefonuje lidem. Takže když se chcete napojit na stávající proces, musíte umět hygieně dát to telefonní číslo. A měnit ten proces na hygienických by asi nebyl dobrý nápad, když i to, že spolu mají spolupracovat, musí dostat nařízené vládou.
Druhá věc je lidská psychologie. Vy byste to postavil na úplné dobrovolnosti od začátku do konce – mobil by vám oznámil, že jste byl v kontaktu s nakaženou osobou, a bylo by na vás, abyste se k tomu zodpovědně postavil. Jaký by byl asi podíl lidí, kteří by v tom okamžiku všechna data smazali, mobil zahodili a tvářili by se, že se jich věc vůbec netýká?
Marné by to bylo i u toho, kdo by se k tomu postavil zodpovědně. Logické by bylo nechat se v první řadě otestovat – a dovedeme si představit ten přístup hygieny, kdybyste se je pokoušel obejít. No jo, takových tady máme dvanáct do tuctu, kterým něco hlásí nějaký mobil, to my nemůžeme testovat každého, kdo si řekne, to není tak jednoduché. Až budete mít příznaky, tak přijďte.
A upřímně řečeno, o tom, kdo by se k tomu postavil zodpovědně, by se hygiena stejně dozvěděla. Takže pro ty zodpovědné by váš systém neznamenal žádnou výhodu, jenom by by lidem usnadnil chovat se nezodpovědně. A to nejen těm, kteří se chovají nezodpovědně a priori – ti si tu aplikaci ani nenainstalují. Ale ta informace může být šok a spousta lidí pak ve zkratu udělá něco, co by normálně neudělali. Takže to, že tu informaci a zodpovědnost má i někdo jiný, je způsob, jak chránit sám sebe.