Evropský soud zrušil nařízení stanovující povinné ukládání otisků prstů v občanských průkazech

Autor: Ministerstvo vnitra ČR

Nařízení, které v roce 2019 zavedlo povinnost ukládat v občanských průkazech otisky prstů, bylo přijato na nesprávném právním základě a je tedy neplatné. Rozhodl o tom Soudní dvůr Evropské unie (SDEU). 

V praxi se ale nic nemění. Soud totiž zároveň normu ponechal účinnou do doby, než evropští zákonodárci přijmou nové nařízení, které chybu odstraní. Dal jim na to lhůtu do konce roku 2026.

Soud zároveň rozhodl, že samo povinné ukládání otisků v průkazech totožnosti je slučitelné se základními právy na respektování soukromého života a ochranu osobních údajů. „Je odůvodněno cíli, které spočívají v boji proti výrobě padělaných průkazů totožnosti a zneužití totožnosti, jakož i v zajištění interoperability systémů ověřování,“ konstatoval soud.

„Vzhledem k tomu, že umožňuje bojovat proti výrobě padělaných průkazů totožnosti a zneužití identity, může ukládání dvou otisků prstů přispívat jak k ochraně soukromého života dotčených osob, tak šířeji k boji proti kriminalitě a terorismu. Tím, že umožňuje občanům Unie se spolehlivě identifikovat, usnadňuje navíc výkon jejich práva volného pohybu a pobytu v Evropské unii. Cíle sledované tímto ukládáním mají tedy zvláštní význam nejen pro Unii a členské státy, ale i pro občany Unie. Pouhé vložení zobrazení obličeje představuje podle Soudního dvora méně účinný prostředek identifikace, než vložení dvou otisků prstů vedle tohoto zobrazení. Stárnutí, způsob života, onemocnění nebo chirurgický zákrok mohou totiž pozměnit anatomické rysy obličeje,“ dodal.

Nařízení o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie (2019/1157) platí od roku 2019. V Česku se občanky s otisky vydávají od roku 2021. Soud o jeho přípustnosti jednal na základě žaloby německého občana. Ten žaloval město Wiesbaden kvůli tomu, že mu odmítlo vydat průkaz, aniž by mu byly odebrány otisky prstů. Spor nakonec doputoval až k SDEU.

Ten nařízení zrušil kvůli tomu, že podle něj bylo přijato na základě chybného odstavce Smlouvy o fungování Evropské unie. 

Celý rozsudek ve věci C‑61/22 je na webu Soudního dvora EU.