Jsou to 3 měsíce od přečtení zprávy. Jestli se někdo přihlásí do datové schránky (čímž jsou zprávy označené jako přečtené), ale zprávy si fyzicky neotevře, to už bych považoval za jeho problém. Je to jako když si vyzvednete obálku s pruhem na poště, ale doma ji neotevřete.
Podle mne je oprávněný předpoklad, že když někdo drží obálku v ruce nebo ji má otevřenou na počítači a nic mu nebrání dokument z obálky vyndat a přečíst si ho, je to považováno za to, že si dokument přečetl. Přece se takhle doručuje svéprávným lidem a není potřeba ověřovat, jestli si ten dokument opravdu přečetl, a jestli ho pochopil, a jestli ho moc nerozrušilo to, co se v něm dočetl…
Osobně proti těm třem měsícům nic nemám a připadá mi to jako nafouknutá bublina, protože spousta těch dokumentů je po 3 měsících nezajímavá. Co je podle mne daleko větší průšvih je to, že službu jako Datový trezor může poskytovat jenom provozovatel ISDS, který tím pádem vydělává bokem na tom, že poskytuje nějakou službu státu. Tohle melouchaření na úkor státu považuju za největší drzost – a technicky pro to není žádný důvod.
Pak bych byl mnohem radši, kdyby datové schránky byly otevřený systém, který by mohl provozovat každý, kdo by prošel nějakou certifikací, tj. uživatel by si mohl vybrat, kterého poskytovatele použije. Ale to už je věc koncepce a chápu, že existují i argumenty pro to provozovat to jako jeden systém., i když s nimi nesouhlasím. Ale ten melouch v podobě Datového trezoru je podle mne neobhajitelný.