Byl tam dohodnut splátkový kalendář, ale v rámci objektivity musím uznat, že těch splátkových kalendářů tam je už několik, bohužel. Vnímám tedy, že ochota dodavatele se blížila bodu nula. Ale začali jsme něco platit, byli jsme dohodnuti, že se tento týden bude pokračovat. Jenže oni to v mezidobí dali do exekuce, což nám zapomněli sdělit. To jsme vnímali jako porušení dohody. Když se s někým dohodnu na splátkovém kalendáři a platím, předpokládám – a je to obvyklé –, že je status quo a čeká se, až to bude splněno. To protistrana porušila.
To je fakt neskutečná drzost. Sice přizná, že všechny ty dohody opakovaně nedodrželi, ale stejně předpokládá, že jen proto, že "něco zaplatili" (tedy opět ne to, co slíbili, ale jen malou část), má druhá strana povinnost čekat neomezeně dlouho, jestli se náhodou někdy neuráčí zaplatit i ten zbytek. Tenhle člověk by měl jít do politiky, tam by dobře zapadl.
Ale takle přesně funguje západní ekonomický model. Nechci tím tvrdit, že jiné ekonomické systémy jsou lepší, jen to, že ekonomika postavená na dluzích, které jsou zásadně levnější a výhodnější, než přímá platba a platba včas, je nemorální a špatná.
Věřitel rád počká, protože má ekonomickou sílu to ustát a až se dlužník zadluží neúnosně, oškubou ho o všechen majetek v dražbách za směšné ceny. Uspokojí se největší věřitelé (čili nejbohatší firmy) a ti menší buď ostrouhají (manželka takhle dostala výplatu po nějakých 6 letech v původní výši a to byla ráda, že se soudili jiní) nebo se časem zahojí jinde.
Takhle se vydělává...