Ilustrace: Nenad Vitas
Všichni to známe. Pokud něco napíšeme na sociální sítě, musíme pak za to nést následky. Právě proto většina rozumných uživatelů píše jenom nezávadné plky a životní zkušenosti, případně sdílí obsah ze svého oboru. V našem prostředí se moc často nesetkáváme s maniaky, kteří se systematicky navážejí do svého šéfa či zaměstnavatele, nebo nemístně kritizují postupy v práci či u klientů. Je to pochopitelné a rozumné. Občas se ale stane, že někdo „ujede“ a ani si neuvědomuje, že někoho uráží či pomlouvá, nebo sděluje pravdu, která se nemusí někomu líbit.
Na sociálních sítích prostě nejsme upřímní, píšeme tak, abychom si neublížili. Ani já nejsem výjimkou, pochopitelně. Facebook nebo Twitter nejsou místa, kde by se měly řešit pracovní spory a konflikty. Stejně tak tam nepatří rozpory partnerské. Nikdo si nedovolí napsat, že byl večer s milenkou. Skoro stejně samozřejmé je nepsat o tom, že práce dotyčného nebaví, že se ulejvá, že má neschopného šéfa. Tato a podobná témata jsou tabu. Sociální sítě jsou jakousi hrou, kde ze sebe všichni děláme bezchybné bytosti a dáváme si pozor na to, co píšeme a hlavně na to, abychom nikoho neurazili nebo nenaštvali.
Říká se, že se na sociálních sítích neprezentujeme takoví, jací jsme, ale tak, jak bychom chtěli být vnímáni okolím. Ano, to je nesporná pravda, a proto by všichni uživatelé sociálních sítí měli jejich obsah brát s velkou rezervou.
Jeden příklad od člověka, který byl vyhozen za tweet, v tomto případě ze školy. To abyste věděli, že se takové případy skutečně stávají. Je jedno, jestli je vyústění aféry adekvátní nebo ne, jde o to, že věta na Twitteru může skončit i takto. Jak již bylo řečeno, asi ne u nás. Je ale vidět, že vyhazov může způsobit třeba i zdánlivě nevinná informace. A tento trend se dříve nebo později dostane i k nám, můžeme očekávat první vlaštovky konfliktů zaměstnance a zaměstnavatele kvůli tweetu nebo statusu. Nedivil bych se, kdyby statusy na Facebooku i u nás vyvolávaly konflikty v práci, jen se tyto případy nedostávají ven, do médií.
Dotyčný správně píše, že sociální sítě nejsou jenom hra a legrace. Co se jednou stane, nelze odestát. Při používání Twitteru a Facebooku je třeba přemýšlet, a kolikrát ani to není zárukou toho, že nebudete pykat za jednu jedinou větu. Jde o velmi výbušné prostředí, obsah se rychle šíří a může se dostat k i nepovolaným. Tedy k těm, kterým nebyl určen a které může nemile překvapit.
Na sociálních sítích skutečně jde o víc než legraci. Můžeme daleko víc ztratit než získat. Můžeme přijít o práci, přátele, dobrou pověst. Je těžké být za bezchybného slušňáka s perfektním portfoliem zájmů a zálib. Na sociálních sítích vsázíme dost a můžeme to i prohrát.
ČLÁNKY DO MAILU