Naposledy se ve větší míře proti zásahům do svobod internetu v Česku demonstrovalo zřejmě v roce 2012, kdy do ulic Prahy vyšly stovky, možná tisíce lidí. Nelíbily se jim plány na zavedení smlouvy ACTA. Ta byla v té době především mezinárodní obchodní iniciativou, kterou se nakonec nepodařilo prosadit. Demonstrace, kterou tuto sobotu rovněž svolala Česká pirátská strana, ale byla namířena proti domácím aktivitám státu.
Na pražský Klárov nicméně v deštivém a promrzlém počasí příliš lidí nedorazilo – odhadem maximálně nižší jednotky stovek. Jak ale bylo davu připomenuto z pódia, uživatelů internetu je u nás více než odborářů či jiných uskupení. Na akci dohlížely desítky policistů včetně kamerového monitorovacího systému.
Pořadatelům a demonstrujícím vadí zejména tři aktuální kauzy. V prvé řadě je to návrh zákona z pera ministerstva financí, které chce skrze regulaci hazardu na internetu nařizovat providerům blokování zakázaných stránek. To podle kritiků může vytvořit základ pro cenzurování dalšího obsahu. Náklady navíc mají – podobně jako třeba v Rusku – nést právě poskytovatelé připojení.
„Blokace internetu požadovaná ministerstvem financí v rámci vládního návrhu zákona o hazardních hrách dává do rukou politicky řízeného úřadu neomezenou pravomoc zablokovat přístup k jakékoli internetové stránce, kde bude dle názoru tohoto úřadu provozovaná nepovolená hra,“ varuje také nedávno vydaná zpráva Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR).
„Zablokování přístupu k internetové stránce je závažným zásahem do ústavně zaručených práv uživatelů internetu vyhledávat informace (čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), podle níž je toto právo možné omezit pouze tehdy, jde-li o opatření nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti,“ dodává text.
Druhým velkým tématem jsou nápady ministra vnitra Milana Chovance na větší monitorování činností jednotlivých uživatelů na internetu, včetně zavedení jakési internetové občanky. Jak by tato praxe měla přesně vypadat, se prozatím neví, na demonstraci se nicméně rozdávaly vytištěné kartičky, kde se vedle jména měla nahrát i fotka, uvést e-mail, jméno providera, IP adresa či heslo.
Chovanec s nápadem přišel krátce po kauze, kdy se útočníci dostali k e-mailům premiéra Bohuslava Sobotky. Krátce po zveřejnění nápadů začal ministr vnitra tvrdit, že měly pouze vyvolat diskusi.
Podle Pirátů, kritiků či účastníků demonstrace tyto kauzy poukazují na to, že tuzemští politici nejsou v oblasti internetu kompetentní a nerozumí mu. A když už se o něj začnou zajímat, většinou z toho jsou pouze problémy.
„Naši politici a na ně napojení lobbisté se dlouhodobě snaží internet ovládnout, a tak nás o možnosti a svobodu, kterou nám internet poskytuje, připravit. Zároveň se politici i korporace snaží přesunout výkon státní moci a ochranu svých obchodních zájmů na poskytovatele a provozovatele internetových služeb. Jejich touhy a neschopnost zasahují do práv tisíce podnikatelů v internetovém prostředí,“ myslí si například Piráti.
Podle Michala Feixe ze společnosti Seznam.cz, který byl na demonstraci jedním z řečníků, už internet dávno není svobodný tak, jako dříve. Připomněl například kontroverzní „právo být zapomenut“, které se týká vyhledávačů – tedy i Seznamu. Jan Vobořil z IURE.org zase upozornil na uchovávání dat v rámci tzv. data retention. Spisovatel a publicista Ondřej Neff zmínil předchozí režim, kde „vše, co bylo zábavné, bylo zakázáno“.
Piráti si v rámci demonstrace rovněž přihřáli vlastní polívčičku, když upozornili na kauzu trestního stíhání ohledně webu SledujuSerialy.cz. Podle Pirátů je internet postaven na odkazování a jimi provozovaný web nic jiného než odkazování nedělá (embeduje a odkazuje na seriály umístěné na jiných, zahraničních službách).
Dav demonstrantů se po proslovech vydal z Klárova kolem Úřadu vlády na ministerstvo vnitra, kde předával podepsanou petici. Na demonstraci samotné však příliš politiků nebylo. Vedle Pirátů tu měli stánek a pár vlajek Svobodní. Zbytek státních představitelů – jak tomu v případě internetu bývá zvykem – zájem nejeví. A když už, většinou jde o pochybné kroky připravované spíše tajně.
Demonstrace tak byla spíše záležitostí levicověji smýšlejících lidí a nešlo o nic, co by zajímalo mainstream.