Ilustrace: Nenad Vitas
Dost často mi někdo z kamarádů ohlásí, že chystá nějakou velkou věc, skoro se o tom bojí mluvit a naznačuje jenom v šifrách. Jenom za posledních pár měsíců jsem slyšel třikrát tajnou novinu, že se připravuje něco opravdu velkého, a to v oblasti hromadných nákupů (nebo něčeho podobného). Všechny tři případy ohlásili kluci, které více či méně dobře znám, samozřejmě neberu v úvahu tu další stovku „slevomatů“, které mezitím vznikly bez toho, abych se o nich předtím dozvěděl někde na obědě nebo na pivě. Všechny tři případy měly několik společných jmenovatelů. Mělo jít o zboží či služby, které se na ostatních slevových serverech nevyskytují. Kluci nebyli schopní říct, v čem bude jejich projekt (pardon, startup) unikátní, kde na to vezmou peníze, lidi, o nějakém plánu či bližší představě o tom, jak to celé funguje, ani nemluvě. Ne že bych do toho nějak viděl, ale už na první poslech bylo jasné, že zůstane jenom u nápadu. Ti kluci na to prostě neměli, založit firmu, vrhnout se do těžkého a nasyceného segmentu.
Je fajn, že lidé uvažují o tom, že si rozjedou něco svého. A nebyl by ani tak velký průšvih, že si vybrali oblast, kde by je čekala těžká dřina. Bylo by pro ně dobře, kdyby si zkusili, jaké to je, podnikat, a asi by bylo i dobře, kdyby narazili na pořádné problémy. Neuškodilo by jim, ani kdyby jim to napoprvé nevyšlo. Alespoň by se něco naučili a pro případ dalšího vstupu třeba na jiný trh a do úplně jiné oblasti by byli vyzbrojeni zkušenostmi k nezaplacení.
Pokud se z nadějného mladého programátora (například) během několika let posedávání po hospodách a povídání o svých nápadech stane třicátník, který pořád bydlí u rodičů a nikdy vlastně nepracoval, je něco špatně. Je to samozřejmě věc dotyčných, ale místo přežívání z příležitostných kšeftíků by jim možná víc pomohlo nechat se někde zaměstnat. Třeba by zjistili, jak funguje firma, co kolik stojí, a že vystavená faktura automaticky neznamená, že peníze přijdou na účet za 14 dní.
Příklady táhnou a jistě by nebyl problém najít ukázkové příběhy jednotlivců nebo malých skupinek, kteří se po tisících hodinách práce zadarmo na svém projektu dočkali uznání a úspěchu. Našly by se i příběhy, kdy průlom zaznamenal jediný triviální nápad, řešící problém mnoha stovek či tisíců lidí nebo firem. Bohužel pro mě nabývá slovo startup čím dál tím víc negativních kontur. Vystihuje zmíněné snílky, kteří ani neumějí v obchodě srozumitelně poprosit o rohlík, přesto si troufnou prezentovat svoje ideje před investory. Tedy lidmi, kteří by jim za určitých okolností mohli pomoci. Být investorem, tak se za chvíli otrávím a budu reagovat jenom na základní podněty. Tento stav by mi pak zcela určitě nedovolil oddělit zrno od plev. Tím chci říci, že zástupy mladíků (v těchto zástupech jsou i ženy) s nápadem a plánem k ničemu značně rozředí tu kvalitu, která u nás naštěstí evidentně existuje.
Možná by stačilo o rozjetí startupu jenom trochu přemýšlet a nevycházet z jednoho článku na zahraničním serveru. Vzít to z druhé strany a hledat produkty či služby, které tu chybějí a o které bude zájem. Zjistit, jestli už to nedělá někdo jiný a jestli ne, tak proč? To to ještě nikoho nenapadlo? Zkusit si položit pár otázek a najít na ně odpovědi. Až po důkladné analýze se jít s někým poradit, případně žádat o peníze. Doufám, že se slovo startup nestane v budoucnosti slovem sprostým. Nebylo by se čemu divit, protože s tímto slovíčkem bude mít asi špatnou zkušenost čím dál tím víc lidí, a to nejen neúspěšných startupistů.
ČLÁNKY DO MAILU