Společnost, kterou živí kreditní karty, a to jedna z největších, prý umí předpovídat, kdy se člověk rozvede. Ne, to není vtip. Samozřejmě, že kreditkáře vlastně nezajímá, kdy a jestli se člověk rozvede, ale hlavně zda a kdy bude platit kartou. Pokud tyto dvě věci jakýmsi způsobem souvisejí, zajímají i poskytovatele finančních služeb. Prokázalo se totiž, že pokud se člověk rozvede, dost často potom propásne nějaké platby, což zajímá oddělení risk managementu.
Data mining je v tomto oboru velmi důležitá a také tajná disciplína. Visa výše odkazovaný článek okomentovala velmi stroze, prý o držitelích karet nezjišťuje, zda jsou svobodní či ženatí, ani nenabízí produkt, který by počítal a řešil situaci následující po rozvodu. Jak jinak…
Data mining přitom jenom kvete a firmy zajímají jakékoliv informace, které mohou byť jen naznačit, zda bude platba řádně a v termínu provedena. Prý se dá platební morálka predikovat i podle toho, jaký motorový olej si řidič kupuje nebo do jakého baru chodí. Je to zvláštní, ale i data tohoto druhu naznačí solventnost klienta.
Je to ale správné? Představte si, že chodíte do určitého řetězce barů, kam chodí dost neplatičů. A vy jenom díky tomu nemusíte dostat půjčku. Je jasné, že se kreditkáři musejí snažit chránit svůj byznys a předpovídat, co se stane. Lidé, kteří vědí, o čem mluví, říkají – ukaž mi co kupuješ a já to řeknu kdo jsi, možná tě znám víc než ty sám. Síla dat je prostě znát. Je to pro vás utopie? Česká spořitelna bude posuzovat žadatele o půjčky podle místa bydliště: prý to jen „pomůže“ v rozhodování o poskytnutí půjčky, ale i tak – co se na chvíli přestěhovat?
Organizace Electronic Frontier Foundation se zabývá hlídáním sledování komunikace mezi běžnými Američany. Od roku 2001 jich byly odposlouchávány miliony. Stojí za tím prý americká vláda a jeden z hlavních operátorů AT&T. National Security Agency (NSA) sleduje telefonické rozhovory i komunikaci na Internetu, před pár lety vyšlo najevo, že takto byli sledováni i někteří kongresmani. Organizace NSA dostávala kopie celých jejich rozhovorů.
Odposlechy
Na ilegálních odposleších se podíleli a věděli o nich i nejvyšší manažeři operátora. Probíhají soudy, případů je dost. Hovor či elektronická komunikace prakticky kohokoliv se může dostat do nepovolaných rukou, díky benevolenci operátora. Říkáte si, že je opravdu potřeba odposlouchávat miliony Američanů? Opravdu všichni z nich jsou tak nebezpeční a je nutné, aby byli monitorováni?
U nás jsou uváděny počty legálních odposlechů (těch, které posvětilo Ministerstvo vnitra) v řádech tisíců a jejich počet spíše klesá. Vláda snad nebude zapletena do podobné kauzy jako ta americká, nicméně je třeba vzít v úvahu, že bude existovat dost odposlechů ilegálních. Stačí se podívat na Internet, štěnice se dá koupit velmi jednoduše…
Americká armáda buduje virtuální identity na Facebooku
Pokud si myslíte, že třeba na sociálních sítích budete mít klid a že nikoho nezajímají, jste na omylu. Samozřejmě jde o firmy, které se zajímají o data z obchodních důvodů, to je dnes již běžná a normální věc. Sociální sítě slouží a budou sloužit jako zdroj dat, které mohou a často jsou využívány jako podklady k vylepšení obchodních strategií nejrůznějších firem a organizací.
Guardian nyní přišel s velmi zajímavou informací. Sociální sítě prý velmi zajímají i americkou armádu, ta pracuje na softwaru, který má manipulovat sociální sítě, tvořit falešné identity a prostřednictvím jejich působení šířit americkou propagandu.
Ne, ani toto není vtip. Oficiálně je tento krok zdůvodňován jako „reakce na snahy Číny o potlačení svobody projevu Internetu“. Takže Spojené státy americké chtějí reagovat zbraní daleko těžšího kalibru? Pokud se hovoří o kybernetické válce, tak vězte, že nyní jde o boj, který povedou falešní uživatelé sociálních sítí.
Systém má být prý velmi sofistikovaný a nebude snadné odhalit falešnou identitu. Účty budou zpracovávány operátory, kteří budou mít na starosti každý deset falešných identit. Pokud tedy na sociálních sítích budete chtít nadávat na Ameriku a její vojáky, může se vám klidně stát, že na vás začnou „pracovat“. A nemusí jít jenom o komunikaci v angličtině, v kurzu jsou prý operátoři, kteří mluví arabsky či jinými pro americkou armádu zajímavými jazyky. Může se vám klidně stát, že vás začne otravovat neodbytný „Arab“, zastávající se americké armády.
To, že naší komunikaci může na sociálních sítích téměř kohokoliv sledovat a monitorovat, je jasné, ale že se dočkáme i cílené manipulace a propagandy ze strany nejsilnější armády světa?
Síla data miningu
Data mining je dnes pojem. Časopis TIME tomuto fenoménu věnoval v jednom z březnových čísel dost prostoru. Redaktor uvádí, že dal své jméno a telefonní číslo jednomu ze specialistů na data mining a za chviličku mu dotyčný zavolal a sdělil jeho číslo sociálního pojištění. Což je v Americe hlavní identifikátor.
Společností, které se zabývají sběrem dat (tento překlad je pro ty, co nemají rádi přebírání cizích slov), jsou tisíce. Pokud se pak data pěkně zkombinují, poskytnou dost komplexní přehled o tom, co člověk dělá, má, kam jezdí, co čte. Společností, které o nás něco vědí, je dost.
A nemusí jít jenom o online data, vzpomeňte si, kolik jste kdy vyplnili anket a formulářů. Redaktor se zaměřil na zjišťování, co o něm jednotlivé firmy zabývající se sběrem dat vědí. Nebylo toho málo. Průmysl získávání, zpracovávání a prodeje dat kvete, jde prý o miliardy dolarů, které jím protečou. Položky z databází jsou inzerentům prodávány po několika centech, které jsou ovšem násobeny obrovským počtem lidí v databází a také velkým počtem informací.
Také si občas řeknete, že reklama je čím dál tím lépe cílená a pro vás zajímavá? To není náhoda, je to tím, že o vás obchodníci dost vědí. A projevuje se to nejenom cílenými doporučeními na Internetu, ale také zajímavými letáky ve schránce.
Naše identity jsme nikdy neměli pod úplnou kontrolou. O našich zvycích vždy někdo věděl, teď se ale počet těchto lidí či firem může rozrůst velmi rychle. Naše data jsou v mnohých databázích v různých podobách a možná bychom se divili, co o nás vědí. Ta data si může koupit obchodník či vláda a použije je podle uvážení. Je celkem jedno, zda jsou ta data získána legálně či ilegálně, ve výsledku si asi nepřejeme, aby je někdo měl, ať už jsou z jakéhokoliv zdroje.
Pokud výzkumníci dokáží vysledovat zajímavé souvislosti (jako například na začátku uváděný rozvod a neplacení účtů) a využít jich, chápu, že práce s daty bude pro firmy radost. Smiřme se raději s tím, že nás znají, sledují a lepší už to nebude.
ČLÁNKY DO MAILU