Před pár dny jste jistě i vy zachytili na sociálních sítích a na blozích vyjádření a nadávky obsahující zkratku SOZA. Jde o Slovenský ochranný zväz autorský, tedy organizaci, která je obdobou naší OSA (kterou mimochodem Češi také příliš nemilují). SOZA je definována jako právnická osoba, neziskové občanské sdružení autorů a vydavatelů hudebních děl podle slovenského zákona č. 83/1990 Zb.; toto sdružení představuje zájmovou samosprávu, prostřednictvím které si nositelé majetkových práv cestou zvolených orgánů spravují majetkové zájmy sdružení jako celku. V souladu s oprávněním MK SR spravuje na území Slovenska majetková autorská práva k hudbě z celého světa a vykonává kolektivní správu práv podle Autorského zákona. SOZA tedy stejně jako OSA vybírá poplatky za všelicos, od rádií až po pořadatele akcí, kde hraje hudba.
Co se vlastně přihodilo? Kauzu hezky popsal slovenský bloger Fero Volár, spouštěcím mechanismem hysterie blogerů byla pokuta, kterou SOZA vyměřila stránce 220.sk. Za co? Za vložení videí z YouTube na stránku. Tedy za to, co dělají nejenom blogeři, ale i vážená velká média na celém světě. SOZA si to vyložila jako nezákonné šíření obsahu, nikdo neřešil, že zveřejnění videa na YouTube znamená, že si jeho autor přeje, aby bylo dál sdíleno. A autor (či spíše vydavatelství) samozřejmě může nechat zablokovat obsah, který na YouTube nechce mít.
Fero Volár shrnuje: „Pokuta sa má platiť paušálne podľa hodín záznamu. Áno, je to celé na hlavu, no SOZA to myslí smrteľne vážne. Vlnu nevôle vyvolal až zostrih z Rádia_FM, kde bol tento problém riešený a priestor na vyjadrenie dostali ako hudobníci, ktorých SOZA zastupuje, tak aj vlastník webu 220.sk a aj SOZA. Týmto sa začalo bombardovanie Facebook stránky SOZA videoklipmi, vznikla anti stránka, ktorá toto združenie paroduje – SOVA. Jej autor alebo autori odviedli fantastickú prácu. Ďalším bojiskom boli blogy a aj Twitter.“
SOZA samozřejmě velmi rychle na bouři nevole reaguje oficiálním vyjádřením. Pak ředitel VLADIMÍR REPČÍK si nejdříve posteskl nad „mimořádnou agresivitou a hrubostí“ reakcí. Ano, nadávkami na Twitteru se to jenom hemžilo a o výhrůžky také nebyla nouze. Nicméně pak přišlo vysvětlení a dokonce omluva. „Komunita, ktorá vzniknutú situáciu vyvolala, nás motivovala pozrieť sa na veci inak a začať rozmýšľať oveľa intenzívnejšie o argumentoch protistrany. Napriek neštandardným postupom, hrubosti a nevyberaným slovám, uznávame, že použitie hypertextových odkazov a tzv. embedovacích kódov nie je verejným prenosom, resp. sprístupňovaním autorského diela verejnosti podľa platného Autorského zákona a teda nepodlieha licencovaniu. SOZA sa všetkým, ktorí sa cítia našimi sankciami dotknutí, ospravedlňuje,“ zní citace z vyjádření.
Dále ve vyjádření následuje vysvětlování, jak že to tedy bude SOZA dělat dál.„Každý majiteľ internetovej stránky s hudbou, to znamená aj ten, kto na svojej stránke bezplatne sprístupňuje hudobné diela ako súčasti audiovizuálnych diel napr. hudobných videoklipov, je v zmysle platného Autorského zákona povinný získať licenciu/súhlas na verejné sprístupňovanie hudobných diel prostredníctvom elektronickej komunikačnej siete.“
Toto se naštěstí netýká blogerů (a ani nikoho jiného), kteří na své stránky vkládají hudební videa. Při použití videoklipu na webové stránce společnosti registrované na území Slovenské republiky jde podle § 5 ods.11 a § 5 ods.14 Autorského zákona č.618/2003 Z.z. o veřejný přenos, resp. zpřístupňování autorského díla veřejnosti – tzn. je možné si videoklip přímo prohlížet na stránce – je udělení licence SOZA potřebné. V případě hypertextového odkazu a embed kódu odkazujícího na server jiného provozovatele, jde v principu o informaci pro uživatele webové stránky, kde je daný videoklip umístěný. V tomto případě nejde o veřejný přenos, ale o zpřístupnění autorského díla z původní webové stránky. V tomto případě není licence potřeba.
„Kauza SOZA“ zcela jistě vyvolá debatu o autorském zákonu, jeho nepřipravenosti na současné podmínky internetového světa a tak dále. Spoločnosť pre otvorené informačné technológie (SOIT) tvrdí, že Ochranné autorské zväzy sú zastaralé. „Sme presvedčení o tom, že súčasný spôsob financovania umelcov pomocou byrokratických a netransparentných autorských zväzov (typu SOZA, ale aj iných) je v súčasnej digitálnej dobe zastaralý a neudržateľný. Preto je podľa nás nutné hľadať nové a udržateľné kreatívne modely financovania umelcov. Jeden z možných spôsobov nahliadania na tieto modely vypracovalo pred niekoľkými mesiacmi napríklad aj Free/Libre culture fórum. Slobodné zdieľanie je niečo, k čomu nabáda už samotná existencia internetu práve svojími bezbrehými možnosťami šírenia informácií. Miesto represie, na ktorú častokrát dopláca práve jednotlivec, či už z radov užívateľov alebo slobodných umelcov, by sme sa mali naopak začať prispôsobovať, a tak ťažiť z možností, ktoré nové kreatívne modely ponúkajú.“
Bloger Peter Murar ve svém článku stručně ve třech bodech svazu připomenul, jak že je to vlastně s tím sdílením obsahu a že jde proti logice věci.
1. YouTube je sociálne médium a ako také sám nabáda užívateľov, aby klipy zverejnené videa sharovali tým, že pri každom klipe zverejňuje kód na vloženie videa inde.
2. Akýmkoľvek zoficiálňovaním shareovaného obsahu (napr. formou spisovania zmlúv, vyžadovaniím poplatkov atď.) SOZA paradoxne robí umelcom medvediu službu – embedobanie videí je pre kapely tou najlepšou formou neplateného PR.
3. Z vyjadrenia zástupkyne SOZA pre rádio FM je zrejmé, že dodržať stanovené pravidlá je prakticky nemožné. Už vidím, ako blogger o jedenástej večer, keď dopíše článok, bude čakať do nasledujúceho dňa, aby si u SOZA overil, či háji, alebo neháji záujmy umelca, o ktorom píše. Alebo ako googli, ktoráže organizácia v Singapure háji záujmy nejakého miestneho exota, ktorého videoklip ho zaujal.
Obsah na YouTube je přímo uzpůsoben ke sdílení, počítá se s tím a jde o běžnou praxi. Je legrační, že si toto SOZA uvědomuje až poté, co se na slovenském Internetu zvedla vlna odporu.
Ukázalo se, že i když velká slovenská média (alespoň do zveřejnění oficiálního stanoviska svazu) většinou mlčela, pozornost k tématu dokázali přitáhnout blogeři a uživatelé sociálních sítích. SOZA se pod jejich tlakem polekala, omluvila se a dala zdá se vše do pořádku. Blogeři opět ukázali svoji sílu, bez pomoci mainstreamových médií. Na druhou stranu je třeba uznat, že SOZA zareagovala velmi rychle a dobře, nesnažila se kauzu „nechat vyhnít“, jak jsme mohli několikrát pozorovat u ostatních kauz, které vlastně rozjeli blogeři. Blogosféra v tomto případě zafungovala skvěle a blogy opět posloužily jako ochrana malým a nespravedlivě utiskovaným. Může to znít jako klišé, ale ti, kteří by jinak měli platit pokuty, by asi nemluvili jinak.
ČLÁNKY DO MAILU