Ilustrace: Nenad Vitas
Zaslechl jsem názor, že sociální sítě člověka upoutají k počítači a tam se pak věnuje psaní vzkazů či statusů místo toho, aby vyrazil mezi lidi. Taky názor a v některých případech může samozřejmě i odpovídat skutečnosti. Většina uživatelů sociálních sítí se ale osobnímu kontaktu nevyhýbá, právě naopak. Sociální sítě pomáhají budovat vztahy a utužovat je, a to nejenom online, ale i ve skutečném životě. Co se jenom na Facebooku, Twitteru nebo LinkedInu domluvilo schůzek lidí, kteří se předtím osobně neznali…
Sociální sítě jsou prostě rejdištěm networkerů, kteří se na nich seznamují se zajímavými lidmi. Pokud jsem v titulku použil výraz asociál, měl bych vysvětlit, jak si ho v tomto kontextu vykládám. Asociál je člověk, který k životu nepotřebuje kontakt s lidmi, v tomto případě kontakt osobní. Naopak sociální sítě mohou asociálům kontakty usnadnit, na dálku se jim přece jen snadněji komunikuje a mohou tak cvičit na okamžik, až se s někým budou muset bavit z očí do očí. Nevím, jestli by psycholog potvrdil správnost této terapie, ale kdybych já byl asociálem, tak určitě trénuji komunikaci na Facebooku, abych pak v reálu vůbec věděl, jak se bavit s lidmi.
Ale zpátky k těm, kteří s komunikací nemají žádný problém, ať už probíhá kdekoliv a jakkoliv. Ti se občas v reálném životě osobně seznámí se svými původně vzdálenými online přáteli a často se nestačí divit. Kde že je ten zábavný a skvělý společník? Ve skutečnosti se neumí vyjadřovat, není vůbec vtipný a rozhodně to není ten frajer, kterého všichni považují za lva salónů. Virtuálních salónů možná, ale těch skutečných vůbec ne. Je to obvykle nemilé prozření a jeden se může říci, že by se s takovým člověkem stýkal raději dál jenom online, že je to tak lepší. To se prostě někdy přihodí a netřeba hned házet flintu a přestávat se seznamovat s online přáteli osobně. Takoví lidé jsou z té skupiny asociálů, kteří se se svým stavem snaží něco dělat a trénují alespoň na těch sociálních sítích. Nepřál bych vám seznámení se skutečným asociálem, který se neumí projevovat ani na Facebooku.
Pokud vám někdy manželka nebo přítelkyně bude vyčítat, že pořád jenom sedíte u počítače, tak jí občas s radostí oznamte, že jste si na Facebooku domluvili návštěvu restaurace. Aby si náhodou nepomyslela, že jste asociál. Pokud se to stane častým pravidlem, tak nikoho ve vašem okolí ani nenapadne, že jste asociál a utíkáte do virtuálního světa. A dokonce někoho může začít mrzet, že tím počítačovým asociálem ve skutečnosti nejste. Nic není ideální a pokud ano, tak ideální uživatel sociálních sítích by měl být schopen alespoň stručně prohovořit i v hospodě, když už je tím lvem online salónů…
Já osobně jsem rád za to, že jsem některá virtuální přátelství se zajímavými lidmi přetavil v přátelství skutečná. A nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem asociál, ať už počítačový, nebo obyčejný.
ČLÁNKY DO MAILU