Představovat čtenářům projekt Turris od sdružení CZ.NIC by asi bylo nošením dříví do lesa. I zde na Lupě jste si o něm mohli přečíst celou řadu článků, které popisovaly jak původní variantu Turris 1.0, tak i velmi úspěšný crowdfundingový projekt, ze kterého vzešel nejnovější model Turris Omnia, určený již pro širší veřejnost.
V tomto článku se pokusím o určité srovnání původního Turrisu 1.0, který jsem získal za účelem testování jako jeden z prvních již počátkem roku 2014, a nejnovější verze Turris Omnia, kterou jsem naopak získal mezi posledními. Objednal jsem si totiž rozšířenou verzi se 2 GB operační paměti, která se vyráběla a distribuovala až po zkompletování všech základních verzí (s 1 GB RAM).
Pohled z vnějšku
Jedno zajímavé srovnání mezi původním Turrisem 1.0 a novou verzí Omnia nabízí již následující obrázek: nová verze nemá jen různé barevné provedení (já si objednal stříbrné), ale má také o něco menší půdorys.
Naopak počet LED diod na čelním panelu Turrisu Omnia je vyšší a jsou opět programovatelné – co do barvy i co do funkce. Potěší i malé tlačítko úplně vpravo: jeho postupným mačkáním můžete regulovat svítivost všech diod od maxima až po jejich úplné zhasnutí. Drobnost, ale může přijít velmi vhod.
Dalším rozdílem je přítomnost jednoho z USB portů již na čelním panelu: původní Turris 1.0 měl dva USB porty (ale jen 2.0), a to na zadním panelu, což pro některé případy nemuselo být nejúčelnější. Proto již verze 1.1 přišla s jedním USB portem 3.0 na čelním panelu a tuto tradici si podržela i nová Omnia. Ta pak přidává i druhý port USB 3.0 na zadním panelu.
Celý zadní panel nového modelu Omnia vidíte na dalším obrázku.
Kromě již zmiňovaného druhého USB portu zde najdete velkou vzácnost v podobě SFP (small form-factor pluggable) portu pro optické konektory. Tedy zejména pro případ, že patříte mezi šťastlivce, kterým vede optika až do bytu a je zakončena právě takovýmto konektorem. Pak nepotřebujete obvyklou „mezikrabičku“.
Ostatní potřebují vhodné zařízení, které ukončuje jejich připojení (xDSL modem, kabelový modem atd.), a to propojí s Turrisem pomocí běžného Ethernetu. K tomu slouží standardní ethernetový vstup, označený jako WAN, v (jedno)gigabitovém provedení.
Následuje pětice dalších ethernetových portů, opět v (jedno)gigabitovém provedení, označených LAN0 až LAN4. Mezi nimi a „vstupním“ portem WAN je zapojen směrovač (router) a přepínač (switch), a to způsobem, který je do určité míry konfigurovatelný a umožňuje rozdělení do více virtuálních sítí LAN (VLAN). Ale je to uděláno trochu jinak než u původních Turrisů.
Poslední „port“ na zadním panelu nového modelu Omnia slouží k napájení: adaptér je nadále externí (stejně jako u předchozích verzí) a je dimenzován na 40 W. Stejně (na 40 W) byl dimenzován adaptér i u původní verze Turris 1.0, ale rozdíl je v napětí: zatímco Turris 1.0 „dostával“ 7,5 V, nová Omnia si pochutnává na 12 V.
Když už jsme u napájení: při minimální zátěži (ale s již nainstalovaným SSD diskem, viz dále) jsem naměřil příkon cca 15 W (se špičkou na 19 W). Nemusí to být úplně přesné (mám k dispozici jen jednoduché měřidlo), ale pro orientační odhad to snad stačí: při 15 W a trvalém provozu to za celý rok odpovídá celkem 131,4 kWh. Pak samozřejmě záleží na tom, kolik v konečném důsledku platíte za jednu kilowatthodinu: pokud je to někde v řádu 4 až 5 korun, pak za celý rok půjde o částku cca od 500 do 650 Kč.
Rychlejší procesor, ale menší paměť
Změna v napájecím napětí není zdaleka jedinou změnou v hardwaru u nových Turrisů. Změny doznal mj. i procesor: původní Freescale P2020, taktovaný na 1.2 GHz, byl nahrazen procesorem Marvel Armada 385, taktovaným na 1,6 GHz. Změnila se i architektura, na které je procesor založen, z původní PowerPC (resp. Power Architecture) na ARMv7 – což má své důsledky pro přenositelnost již zkompilovaného kódu.
Pokud jde o operační paměť, původní Turrisy (1.0 i 1.1) měly všechny 2 GB ve slotu, zatímco nový Turris Omnia má ve standardním provedení jen 1 GB RAM DDR3 přímo na desce, bez možnosti výměny či upgradu (a za příplatek je verze se 2 GB).
Opačně je tomu s další pamětí v podobě paměti flash: té měly původní Turrisy jen 16 MB (NOR) a 256 MB (NAND). Nový Turris Omnia měl mít původně 4 GB flash paměti, ale v průběhu úspěšné kampaně na Indiegogo byl její objem navýšen na dvojnásobek (pro všechny exempláře).
Uvnitř nového Turrisu Omnia najdete i tři sloty miniPCIe: dva z nich jsou osazeny Wi-Fi moduly (viz dále) a jeden je volný. Navíc jeden z těchto slotů podporuje i rozhraní mSATA, což vychází vstříc připojování různých disků. Původní Turrisy měly jen dva mini PCIe sloty a standardně byl osazen jen jeden z nich (jediným WiFi modulem).
K dispozici jsou i hodiny reálného času, zálohované baterií (stejně jako u původních Turrisů), a také „pin headery“ (kontakty pro napojení dalších konektorů) s vývody různých signálů. Skrze ně je možné připojit různá další rozšíření jako například sériový kabel, dodávaný v rámci tzv. hacker packu (jde o kabel, který se na straně Turris-u připojí na jeho UART a z druhé strany přes USB do počítače).
Stručný popis nového Turrisu Omnia slibuje i zabudovaný kryptočip – ale o něm se mi nepodařilo získat podrobnější informace.
Nový software
Pokud jde o software, zde na první pohled nedošlo k výrazným změnám. Operační systém zůstal stejný (jde nadále o OpenWRT, založený na Linuxovém jádře a určený právě pro nejrůznější zařízení obdobného typu, jakým je i Turris).
Stejný je i koncept dvou uživatelských rozhraní: „základního“ rozhraní FORIS, které zvládne i dosti laický uživatel, a „pokročilého“ rozhraní LuCI, které je naopak určeno dosti znalým a zkušeným uživatelům.
Nezměnil se ani velký „odstup“ obou rozhraní: zatímco základní rozhraní FORIS je skutečně jednoduché a intuitivní, pokročilé rozhraní LuCI je stále jeho přesným opakem: je opravdu jen pro znalé, kteří dobře vědí, co a jak mají udělat, a nepotřebují k tomu ani jakoukoli nápovědu. A když pro něco nenajdou oporu ani v rozhraní LuCI, není pro ně problém řešit vše potřebné přes příkazovou řádku a editaci konfiguračních souborů operačního systému OpenWRT.
U původních Turrisů, které byly především experimentálním zařízením určeným pro nadšence, to nevadilo. Osobně jsem ale očekával, že s nástupem Turrisů Omnia a jejich určením již pro širší uživatelskou veřejnost se věci přeci jen změní a zjednoduší. Že řada věcí půjde udělat podstatně jednodušeji než dosud, nejlépe na jedno či několik málo kliknutí. Tak, aby je zvládl i méně zkušený uživatel, od kterého nelze očekávat, že bude používat příkazovou řádku a bude ochoten editovat systémové a konfigurační soubory. Či dlouze studovat dostupnou literaturu, aby vůbec pochopil, co všechno a jak musí udělat.
Zatím tomu tak není, a to i přesto, že v kampani na Indiegogo bylo právě „zjednodušení postupů“ slibováno. Například při dosažení jednoho z cílů kampaně (850 000 USD) byla slibována snadná konfigurace OpenVPN.
Pravdou je, že určitá podpora OpenVPN se v rozhraní LuCI přeci jen objevila. K intuitivnosti a snadnosti má ale (podle mého názoru) stále hodně daleko a navíc nezahrnuje zdaleka vše, co je pro zprovoznění funkční VPN-ky zapotřebí (např. zřízení cert. autority, generování klíčů a certifikátů, příprava souboru .ovpn pro klienta atd.). Nemluvě již o nějakém popisu či návodu k nové verzi ohledně toho, co všechno je třeba udělat.
S tím souvisí i takové věci, jako je uživatelská dokumentace a podpora uživatelů. I zde jsem očekával výraznější změny k lepšímu, ale zatím se moc nedostavily. Uživatelská dokumentace k novému Turrisu Omnia se teprve rodí (zárodky najdete zde, v angličtině zde) a uživatelé z celého světa na nově zřízeném diskusním fóru zatím diskutují spíše mezi sebou navzájem, ve snaze si nějak pomoci.
Je to o to větší škoda, že možnosti Turrisů jsou opravdu mimořádné, a navíc podpořené dostatečným výkonem. Dají se s nimi dělat báječné věci – ale chtělo by to více osvěty a více podpory, tak aby se tyto báječné věci zpřístupnily všem uživatelům a nezůstaly jen doménou úzkého okruhu odborníků.
Týká se to třeba i jedné z významných softwarových novinek, kterou je podpora virtualizace. Nové Turrisy Omnia totiž dokáží vytvářet prostředí, ve kterém můžete spouštět a provozovat celé virtuální stroje (počítače), se všemi důsledky a hlavně výhodami, které to přináší. Je to obdobné jako na jiných platformách – a zde je to pochopitelně postaveno na linuxové platformě, takže virtuální stroje mohou (a musí) mít podobu různých linuxových distribucí. Včetně samotného Turrisu, resp. jeho operačního systému. Takže si můžete spustit třeba „Turris v Turrisu“.
Jenže musíte vědět, jak na to i co s tím. Včetně znalosti toho, co jsou a jak fungují tzv. LXC kontejnery. Protože právě to je konkrétní forma virtualizace, použitá v novém Turris-u Omnia.
Pohled dovnitř – WiFi
Pojďme ale zpět k „přízemnějším“ věcem: Turris je výjimečný už jen tím, že není nijak bráněno možnosti prohlížet si jej tzv. „se šroubovákem v ruce“. Vlastně se s tím spíše počítá a v konkrétních případech (pro instalaci různých rozšíření) je přímo nezbytně nutné, aby si jej uživatelé sami rozebírali a pak zase sami skládali.
V mém případě to bylo poněkud komplikovanější v tom, že některé šroubky byly z výroby tak utažené, že běžnou cestou (šroubovákem) nešly a nešly povolit. Musel jsem jim domluvit pomocí kleští, a to nebyl úplně příjemný zážitek: povolujte silou (a pomocí kleští) šroubky na něčem tak jemném, jako je základní deska nového Turrisu. Ale nakonec se vše podařilo bez újmy na funkčnosti.
Jak tedy vypadá vnitřek nového Turrisu Omnia? Částečně jste jej mohli vidět už na jednom z předchozích obrázků, níže je detailnější pohled v obráceném gardu (vepředu jsou LED diody z čelního panelu).
Na první pohled zaujmou (v levé, spíše spodní části) tři sloty mini PCIe, z nichž dva (prostřední a pravý) jsou osazeny jedním modulem plné velikosti a jedním polovičním. Jde o samostatné WiFi karty od společnosti Compex:
- modul poloviční velikosti (WLE200N2) zvládá „starší“ standardy 802.11b, 802.11g a 802.11n v pásmu 2,4 GHz a podporuje 2× MIMO (proto z něj také vedou jen 2 kablíky k anténám). Maximální přenosová rychlost, uváděná výrobcem, je 300 Mbit/s.
- modul plné velikosti (WLE900VX-7AA) funguje v pásmech 2,4 i 5 GHz (nikoli ovšem současně) a zvládá už i novější standard 802.11ac. Podporuje 3×3 MIMO (proto tři kablíky k anténám), a alespoň teoreticky (za využití nejširších možných frekvenčních kanálů) by mohl dosahovat přenosové rychlosti až 1,3 Gbit/s. Je zpětně kompatibilní i se standardy 802.11a/b/g/n.
V praxi to znamená, že díky svým dvěma samostatným rádiovým rozhraním může nový Turris Omnia vytvářet dvě samostatné WiFi sítě: jednu v pásmu 2,4 GHz a jednu v pásmu 5 GHz (případně obě v pásmu 2,4 GHz).
Tomu pochopitelně odpovídají i možnosti uživatelského nastavení: na následujícím obrázku vidíte možnosti, které jsou k dispozici v rozhraní FORIS (které je určené „běžným“ uživatelům).
Pro srovnání: původní Turris 1.0 měl jen dva miniPCIe sloty, přičemž obsazen byl jen jeden – a to WiFi modulem DNXA-H1 od společnosti UNEX. Ten podporoval standardy IEEE 802.11 a/b/g/n, pásma 2,4 GHz i 5 GHz, 3×3 MIMO a s teoretickým maximem 450 Mbit/s. Nicméně jediný takovýto modul dokázal vytvářet jen jednu WiFi síť, buď v pásmu 2,4 GHz, nebo v pásmu 5 GHz.
Tomu pak odpovídaly i možnosti nastavení v rozhraní FORIS původního Turris-u 1.0, viz následující obrázek:
Možnosti dalšího rozšíření – LTE, hacker pack a NAS
Při pohledu na základní desku jste si možná všimli něčeho, co vypadá jako slot pro SIM kartu. Je tomu skutečně tak – jde o přípravu na možnost, aby se Turris Omnia připojoval k internetu pomocí LTE (coby hlavního či záložního připojení).
Nicméně slot na SIM kartu je skutečně jen „přípravou“. Ostatní věci, potřebné pro podporu LTE, bylo nutné dokoupit – v rámci kampaně na Indiegogo jako tzv. perk, za 119 dolarů. Za ně zájemce dostal LTE modem v provedení miniPCIe, dvojici dalších antén (jelikož modem je 2×2 MIMO) a nezbytnou kabeláž a další doplňky. Na výběr přitom byl LTE modem ve třech verzích, s podporou pásem 850/900/1800/1900 MHz, 850/1900 MHz a 900/1800 MHz. Jeho instalaci popisuje toto instruktážní video.
Jiným možným rozšířením je tzv. „hacker pack“, v kampani za 39 USD. Zahrnuje jiný kryt (s otvory nad některými konektory) a kabel mezi sériovým rozhraním (čipem UART) na straně Turris-u a USB rozhraním na straně druhé. Smyslem je usnadnit „napojení“ Turrisu přes USB k jinému zařízení (počítači), s možností terminálového přístupu do Turrisu, pro nejrůznější ladění a administrátorské zásahy. Nasazení a využití hacker packu ukazuje toto instruktážní video.
Konečně další možné rozšíření nového Turrisu Omnia je tzv. NAS pack. Je určen k tomu, aby se Turris Omnia dal využít pro potřeby vytvoření úložiště NAS (Network Attached Storage). Výkonu na to má dost, ale kam umístit pevné disky?
Odpovědí je speciální box, do kterého se vejde jak samotný Turris (přesněji: jeho základní deska i antény), tak také až dva klasické pevné disky velikosti 3,5 palce. Součástí je i nezbytná kabeláž a SATA řadič, který se instaluje do mini PCIe slotu. Nejlépe je vše vidět na tomto instruktážním videu.
Turris s SSD diskem
Turris má skutečně dostatek výkonu na to, aby „utáhl“ jak obsluhu pevných disků, tak i základní multimediální funkce, jako je podpora DLNA či různého streamování. Nicméně: musí se nutně jednat o klasické pevné disky?
Pro méně náročné využití by mohly postačit i externí disky, připojené přes USB rozhraní (nezapomínejme, že jde o verzi 3.0, která je už poměrně rychlá). V nejméně náročném případě pak třeba jen běžná USB flashka. Pak není nutné žádné speciální rozšíření (jako je výše popisovaný NAS perk).
Turris Omnia ale nabízí ještě jednu možnost, kterou popisuje toto instruktážní video: zabudovat (rozměrově) malý SSD disk s rozhraním mSATA přímo dovnitř Turrisu. Tuto možnost jsem si sám úspěšně vyzkoušel. A právě při ní jsem měl výše zmiňovaný problém s uvolněním hodně utažených šroubků.
Problém je totiž v tom, že rozměrově jsou mini PCIe sloty kompatibilní s mSATA (ve smyslu: používají stejné konektory), ale obvodově stejné nejsou. Proto je třeba dát pozor na to, že jen jeden ze tří mini PCIe slotů uvnitř Turrisu Omnia je kompatibilní i s rozhraním mSATA. A bohužel je to právě ten, který je standardně (z výroby) osazen WiFi modulem polovičního rozměru.
Takže je nutné udělat to, co ukazuje i instruktážní video: vymontovat celou základní desku, vyjmout a „přesadit“ poloviční WiFi modul a do uvolněného slotu vsadit SSD disk. K dostání jsou v širokém rozsahu velikostí, aktuálně až do 1 TB.
Nicméně samotné „vsazení“ SSD disku je jen jednou z věcí, které je třeba udělat. Následovat musí ještě jeho „softwarová instalace“ – a tou už se instruktážní video k mSATA disku vůbec nezabývá (ostatně ani instruktážní video k NAS boxu). Zde si musí uživatel poradit sám.
Případně využít nápovědy k původnímu Turris-u, která ale není psána moc pro „běžné“ uživatele. A už vůbec ne pro ty, kteří se zatím nesetkali s operačními systémy na bázi Unixu a netuší nic o přípojných bodech, nutnosti připojování disků („mount“), spouštění služeb pro sdílení (Samba) atd. Přitom to není zase až tak složité. Jen to vhodně popsat.
ČLÁNKY DO MAILU
