Petra Vondráčková: Sociální sítě život nezruinují, abstinence ale neuškodí

Co mohou sociální sítě uživateli vzít? Čas, soukromí? A co mu naopak dávají, kromě možnosti hromadné komunikace na dálku? 

Rizikem sociálních sítí je jistě to, že člověk při jejich nadměrném používání může přijít o čas a určitou míru svého soukromí. Vedle těchto hlavních rizik jsou zmiňována i další rizika, jakými jsou možnost setkání se sexuálním obtěžováním anebo kyberšikanou. Mezi nejčastěji udávaná pozitiva sociálních sítí jsou naopak možnost podpory a využití zdrojů již existujících sociálních sítí, člověk si přes sociální sítě může naplnit jednu ze základních lidských potřeb – potřebu být součástí nějaké skupiny, a také se uvádí, že konstruktivní využívání sociálních sítí podporuje sociální sebevědomí a duševní spokojenost jedince.

Mohly by sociální sítě opravdu někomu zruinovat život?

Zruinovat život je podle mého názoru velmi silný výraz. Dokážu si představit, že nadměrné využívání sociálních sítí může mít určitý negativní dopad na život jejich uživatelů. Dále i informace, které se přes tyto sítě lidé dozví nebo o sobě sdělí, mohou v některých případech zásadně ovlivnit jejich život.

Vyplatí se stanovit si například nějaký denní limit pobytu na sociálních sítích?

Určitě bych doporučovala u lidí, kteří mají pocit, že v tomto prostředí tráví hodně času, aby se pokoušeli o kontrolu tohoto času tím, že si stanoví nějaký časový denní limit.

Dá se obecně říct, kolik času by měl tedy člověk trávit na sociálních sítích, aniž by mu způsobily nějaké závažnější problémy, braly příliš času a odváděly ho od práce?

To samozřejmě závisí na lidech samotných a individuálních případech. Jsou lidé, kterým účet na Facebooku slouží ke komunikaci s blízkými nebo ho například používají jako pracovní nástroj. V ideálním případě by si měl být člověk schopen uvědomit, že na sociálních sítích tráví až moc času. Pokud stráví na sociálních sítích denně více jak 4–6 hodin a není to z pracovních důvodů, pak už bych doporučovala zamyslet se nad tím, zda tento čas neomezit. Problém ve stanovení nějakého limitu je to, že jsme připojeni vlastně pořád, při tom se věnujeme práci nebo něčemu jinému. Je to ale opravdu individuální a závisí to na konkrétní situaci a pocitu samotného člověka. Pokud cítí, že ho sociální sítě časově omezují, je čas na zamýšlení se nad stanovováním limitů a jejich dodržováním.

I když si dejme tomu stanovím nějaký limit, jsou tu pořád notifikace. Jakmile vám někdo napíše, hned se vám objeví hláška na počítači nebo displeji mobilního telefonu. Doporučila byste je vypnout, když jste v práci nebo v noci?

Určitě je dobré nebýt připraven na komunikaci v noci. Pokud čekáte důležitou zprávu, je pochopitelné, že jste na její přijetí připraveni. Jinak notifikace odvádějí pozornost od jiných činností. Když člověk cítí, že ho neustálá přítomnost online obtěžuje, měl by se zamyslet nad jejím omezováním. Pokud si ale člověk nepřipustí, že ho například sociální sítě omezují, nemá potřebu vyhledat pomoc odborníka a o jeho problému se vlastně nikdo nedozví. Je to hodně o okolí člověka, často mu v tomto otevře oči rodina nebo přátelé.

Je pro člověka těžké si uvědomit, že se bez sociálních sítí dříve obešel a obejde se bez nich i teď?

To samozřejmě závisí případ od případu. Dle mého názoru je důležité si uvědomit, jaké potřeby mu sociální sítě naplňují. Poté je zkoušet naplňovat jiným způsobem. Obecně platí pravidlo, že pokud sociální sítě slouží člověku k naplnění nějaké základní a důležité psychické potřeby, tak se mu bude hůře o kontakt se sociálními sítěmi přicházet.

Pokud tedy člověk sám cítí, že ho například komunikace na Facebooku omezuje, doporučíte mu dát vědět přátelům, že se omlouvá, ale nebude za zprávy reagovat tak rychle, že má i jiné věci na práci?

Ano, trocha abstinence od sociálních sítí nikomu neublíží.

A co říkáte na úplný odchod ze sociálních sítí, nebo rovnou na kompletní odříznutí se z tohoto online světa? Je to dobrý nápad, má smysl tento radikální řez udělat?

Existuje stále dost lidí, kteří Facebook a další sociální sítě nepoužívají. Já osobně Facebook používám, občas se na něj podívám, ale kontakty na blízké lidi mám i jinde. S blízkými lidmi tedy můžete kontakt udržovat dál, i po případném opuštění sociálních sítí. Na Facebooku mnohdy investujeme energii do věcí, které jsou vlastně zbytečné.

Může používání sociálních sítí například poškodit sebevědomí nebo dokonce duševní zdraví?

Ano, může je negativně ovlivnit a může i negativně poškodit duševní zdraví. Dovedu si představit, že zážitek kyberšikany anebo sexuálního obtěžování může velmi dramaticky poznamenat život člověka.

A kam až to může dojít, když má člověk potřebu trávit maximum času na sociálních sítích? Může tím trpět rodina, přátelé, práce…

Člověk může zanedbávat rodinné vztahy, reálné sociální vztahy, práci. Míra duševního zdraví je obecně ohrožena, když mají díky nadměrnému pobytu na sociálních sítích problém pracovat, udržovat sociální a rodinné vztahy. Když jsou výrazně zasaženy tyto tři oblasti, může nastat docela paseka. Tedy například rozchod s partnerem, ztráta práce, tím pádem nedostatek peněz a podobně. Já jsem se ale s tímto krajním případem zatím nesetkala. Pokud za mnou přicházejí klienti se závislostí, tak jde hlavně o online hry. Se závislostí na sociálních sítích se u mě vlastně ještě nikdo neobjevil. Někteří klienti o tom mluví, ale pak přijdeme na to, že mají úplně jiný problém. Závislost na internetu můžeme obecně rozdělit na čtyři typy – závislost na online hrách, závislost na stránkách s pornografickým obsahem, online gambling a závislost na sociálních sítích nebo přesněji řečeno na online komunikaci.

Existují rizikové skupiny lidí, kterým byste používání sociálních sítí z nějakých důvodů nedoporučovala?

V této souvislosti mě asi nikdo nenapadá. Lze hypoteticky předpokládat, že u určitých typů lidí, kteří jsou osobnostně komplikovaní nebo jsou v komplikované životní situaci, se může vyvinout závislostní chování na sociálních sítích nebo mohou velmi citlivě reagovat na informace, které se na sociálních sítích objeví. Nebo mě ještě napadá, že se mohou na sociálních sítích projevovat tak, že by jim to mohlo v budoucnosti uškodit.

A je online svět nebezpečnější spíše pro extroverty nebo introverty?

Lidé, kteří jsou obecně závislí na internetu, mají osobnostní profil často podobný. Jsou úzkostní, plaší, introvertní a postrádají komunikační dovednosti. Běžný uživatel Facebooku si píše s lidmi, které zná. Introvertní lidé a plaší lidé neumějí příliš komunikovat s lidmi v reálném prostředí a sociální sítě jim to ulehčují. Zdá se mi, že sociální sítě tak trochu podporují narcistické rysy v nás, protože umožňují mimo jiné zveřejnění vlastních fotek a osobních informací o nás.

Je možné, že online komunikací budeme v budoucnu trávit ještě více času než teď. Je to vůbec teoreticky možné?

Zda je to možné teoreticky nevím. Já jsem v tomto optimista. Mám pocit, že stále klasická offline komunikace je pro lidi důležitá a že k nadměrné online komunikaci se uchylují lidé, kteří mají nějaké psychické problémy, které by se bez sociálních sítí demonstrovaly jinde.

Kde tedy budeme za pět nebo deset let? Budeme online pořád? Budeme o sobě sdílet úplně všechno, třeba i zdravotní informace?

Myslím si, že hranice se mohou ještě trochu posunovat, ale pořád bude existovat dost lidí, kteří si budou chtít hlídat svoje informační bezpečí a svojí intimitu. Mám fantazii, že se mohou vytvořit radikální skupiny, které budou internet totálně odmítat. A mohly by naopak vzniknou skupiny, které budou sdílet úplně všechno. A ostatní budou internet používat v normě, tak, aby se jim dobře žilo. Je to tak vlastně vždycky, když vznikne nějaká tendence, najdou se lidé, kteří jí vyznávají ve velké míře. Pak jsou ti, kteří jsou s proudem a existují i skupiny, které se proti dané tendenci radikálně vymezí.

Proč dávají někteří lidé přednost online světu před světem reálným a raději si s přáteli píší na Facebooku, než aby si s nimi promluvili osobně? Jak tito lidé s nechutí komunikovat fungovali před vznikem online světa?

Myslím, že to souvisí s jejich schopností vytvářet a udržovat vztahy. Lze předpokládat, že tito lidé mají ve vztahové oblasti rezervy, a proti využívají tuto možnost „bezpečnější komunikace“. Dle mého názoru tito lidé komunikovali se světem velmi omezeně nebo komunikovali nějakým méně přímým způsobem.

Setkala jste se během své praxe s někým, kdo měl kvůli sociálním sítím, respektive kvůli jejich používání problémy, které chtěl řešit s psychologem?

Občas se mi stává, že klienti objeví přes sociální sítě nevěru nebo je jim partnerem přes sociální sítě objevena nevěra, v jiné podobě jsem se s tím nesetkala. V jednom případě šlo to, že přítelkyně klienta zjistila na Facebooku, že si její přítel domlouvá schůzku se slečnou, se kterou se seznámil na stránkách s pornografickým obsahem. Klient chtěl zachránit vztah, uvědomil si, že je potřeba to nějak řešit. Do ambulance chodil asi rok a řešil se mnou kromě jiného i svoji závislost na pornografických stránkách. Sociální sítě jsou jenom dalším místem, kde mohou citlivé informace uniknout. Častější je to v případě telefonu a textových zpráv. Rozhodně nejde o specifikum sociálních sítí, ale v jejich případě je únik informací jednoduchý, stačí se na počítači zapomenout odhlásit. Zjistit nevěru přes telefon vyžaduje podle mě větší úsilí.

Mohu se zeptat, kolik procent vašich pacientů za vámi přichází kvůli závislosti na internetu?

Hrozně málo, spíše se s tímto jevem setkávám výjimečně. Klienti se mnohdy přihlásí kvůli závislosti na internetu a pak probíráme úplně jiné téma. Jedna slečna se ozvala kvůli závislosti na internetu a prokrastinaci, ale pak jsme spolu probíraly něco úplně jiného, vztahové záležitosti. Na původní téma vůbec nedošlo. Někdy naopak přijde klient s úzkostmi a depresemi a přijdeme na to, že jeho problémem jsou online hry nebo časté navštěvování pornografických stránek. Závislost na internetu obecně není téma, se kterým by se lidé hlásili k psychologům a psychiatrům. Většinou jde o symptom nějakých jiných problémů.

Sociální sítě používáme skoro všichni. Není to globálně hlavní důvod jedince – jít s davem, být tam, kde je většina?

Myslím, že je rozdíl, do jaké míry je kdo používá. Je spousta lidí, kteří sice mají účet v sociálních sítích, ale pravidelně tam nechodí. Pak jsou lidé, kteří na sociálních sítích sdělují skoro každé své hnutí v životě. Podle mě si na sociálních sítích každý vybere něco, co je pro něj důležité: komunikaci s přáteli, sdílení fotek, informací. Myslím si, že je to spíše jen nová platforma komunikace s druhými lidmi. Nic davového bych v tom neviděla. Lidé na internetu prostě řeší svoje potřeby – někdo chce komunikovat s blízkými lidmi, jiní uživatelé se potřebují sebeprezentovat nebo naopak pozorují, co dělají ostatní.

Co může přimět náctileté dívky dávat na sociální sítě odhalené fotografie? A prezentovaly by se tyto dívky podobně i v reálném světě?

Obecně se říká, že v prostředí internetu se častěji vyskytuje tzv. dezinhibiční efekt, který se projevuje tak, že člověk díky klamnému pocitu anonymity o sobě sdělí více informací než v klasické osobní komunikaci. Dle mého názoru za tímto chováním může být potřeba získat pozornost druhých lidí.

Tyto uživatelky se tedy chlubí samy sebou?

Jsou to slečny, které dospívají a v tomto období experimentují se svojí identitou. Pokud mají potřebu se takhle fotit, tak si třeba vnitřně nevěří a dokazují si sebedůvěru přes fotky, na kterých se snaží vypadat jako modelky. A svoji sebedůvěru se snaží získat skrze svoje tělo. 

Takže tyto slečny, vystavující svá těla v plavkách, jsou vlastně nešťastné?

Lze spekulovat o tom, že nejsou samy se sebou vnitřně spokojené.

A přitom ty fotky by měly podle všeho vyznívat tak, že jsou strašně šťastné.

Spokojený člověk dle mého názoru nemusí veřejně prezentovat svoje fotky v plavkách. Lze předpokládat, že si tyto slečny chtějí posílit křehkou sebedůvěru tím, že jim někdo napíše, že jsou moc hezké. Potřebují to potvrdit z vnějšku.

Na závěr  - máte nějaký nějaký stručný manuál, jak sociální sítě využívat efektivně a jak jim moc nepropadnout?

Záleží na tom, jaké máte potřeby. Někdo na sociálních sítích získává základní informace, někdo komunikuje s přáteli. Já jako introvert bych na Facebooku nesdílela nic osobního, nikdy nevíte, kdo a jak s nějakou informací naloží. Sociální sítě jsou fajn, když se využívají účelně, ale je dobré pamatovat na to, že jde o prostředí s velkým potenciálem ke zneužití informací.