Odkud se dozvídáte novinky?

Ilustrace: Nenad Vitas

Ač se to nezdá, tak velmi významným zdrojem informací jsou pro mě ostatní lidé, kamarádi a kolegové. Při debatě se toho člověk spoustu dozví, kolikrát i to, co nezachytil nikde jinde. Nečekal jsem to, ale kanál osobně předávaných informací s ukázal jako velmi důležitý a podstatný. Naopak mnohá z klasických médií jsou na tom u mne velmi špatně. Rádio skoro neposlouchám, leda v autě. Pravdou je, že jako zdroj novinek je zpravodajství v rádiu fajn, veřejnoprávní rozhlas dělá dobrou službu. Problém je, že rádio neposlouchám a ani kvalita a hodnota vysílání mě k tomu nedožene. Možná to je škoda, ale čas, kdy bych se vrátil k rádiu, je nenávratně pryč. Kdo za to může? Asi ta osoba, která vybírá písničky, jimiž jsou prokládány mezery mezi jednotlivými zpravodajskými relacemi. Rozhlas poslouchám velmi málo a nepamatuji se, kdy naposled jsem se díky němu dozvěděl něco pro mne nového.

Televize u mne zaznamenala velký ústup ze slávy. Ještě několik let zpátky jsem se těšil na večerní hlavní zprávy, byl to velmi důležitý zdroj informací z celého dne. Teď mě zprávy tolik nezajímají. Je to tím, že se tam probírá to, co už dávno vím. Ano, televize se snaží bojovat různými variantami kontinuálního zpravodajství, ale co se týče rychlosti, nemůže Internetu konkurovat. Než editor připraví zprávu, ti co se o novinky zajímají, ji už dávno znají. S příchodem videa na Internet televizní stanice přišly o jeden z posledních velkých trumfů v boji s ostatními médii, tedy o hýbající se obrázky. Někdo si na videoobsah potrpí, jiný ho mít nutně nemusí. Jsem někde mezi, zprávy v televizi sledují spíš kvůli navazujícím souvislostem a komentářům.

Tisk u mě skončil. Noviny si kupuji výjimečně, nač si číst včerejší zprávy, že? Vše, co je v novinách, se dá najít na Internetu o den dříve, prakticky chvíli poté, co se to stane. Deníky to mají těžké nejenom u mne. Časopisy jsou na tom trochu jinak, i když v jejich případě se nedá hovořit o klasickém zpravodajství, jde o trochu jiný koncept a jiný obsah. Časopisy si občas kupuji, ale rozhodně ne jako zdroj novinek.

Důležité zprávy se dozvídám hlavně díky Internetu. Zpravodajské servery skoro nesleduji, informace si nechávám agregovat svými zdroji na Twitteru. Ať už domácí nebo zahraniční kanály chrlí nové a nové odkazy na aktuální články. Když se stane něco velmi důležitého (alespoň z pohledu médií), obvykle o tom píše více zdrojů a člověk si prostě musí všimnout.

Úplně nejlepším agregátorem novinek by bylo několik kamarádů, mezi nimi „specialista“ na sport, domov, svět, ekonomiku, kulturu a technologie. Kamarád by prostě u piva shrnul, co se za den zajímavého stalo v jeho oblíbeném oboru. Měl by výhodu, jelikož by mě znal. To se o médiích říci nedá, ta nejen že neznají jednotlivé čtenáře, ale často ani vlastní cílovou skupinu. Twitter (pro někoho je jeho synonymem RSS či nějaký newsletter nebo jiný zpravodajský feed na míru) do určité míry simuluje kamaráda. Jde o mix kanálů, které uživateli vyhovují, tím pádem je toto „zpravodajství“ pěkně personifikované.

Ano, na závěr potvrdím to, co bylo všem čtenářům asi od začátku jasné. Na prvním místě mého žebříčku klíčových zdrojů novinek je Twitter, následován Internetem. A pak dlouho dlouho nic, dále jsou kamarádi. Jsou třetí asi jenom proto, že na ně nemám tolik času. Proč je Twitter první? Pokud se ztotožníte s tím, že ho řadím na roveň zavedených médií jako je rozhlas, tisk, nebo televize, určitě  budete také souhlasit, že je to díky jeho dostupnosti. Tím myslím aplikace v mobilním telefonu, kde může člověk číst zprávy každou volnou chvíli. Twitter je můj agregátor, samozřejmě platí, že skvělým zdrojem zpráv je i mobilní Internet. Klasická média pochopitelně prohrála na celé čáře, a myslím, že nejenom v mém případě.