Mluvte za sebe. Já jsem naopak zaznamenal větší rozšíření tohoto tvaru až v období pokročilé laicizace Internetu.
Ačkoliv je to nesmysl,...
Zastánci tohoto názoru už zde mnohokrát zveřejnili své argumenty. Jaké jsou ty vaše?
Na spojení "konsorsium W3C" není nic špatného
Asi tak jako na CD disk nebo Loch Ness lake. Jsou lidé, kterým nevadí ani nejmaximálnější.
Windows jsou v angličtině středního rodu a jednotného čísla
Uff. A jakého čísla je pak slovo window?
K druhému odstavci: podle této argumentace nic nebrání tomu, abychom používali ve třetí osobě množného čísla tvary ví a chybí, protože jsou vžité (bohužel více než správně vědí a chybějí). O vžitých tvarech přechodníků nemluvě.
Webovský by etymologicky byl jevící charakteristické vlastnosti webu, ne však nutně webový. Pokud je skutečně webový, není důvodu, proč to rovnou nenapsat. A králová moc neexistuje proto, že se to správně řekne králova. Rozdíl mezi mocí královou a královskou nemusím, doufám, vysvětlovat.
Na tvaru "ví" a "chybí" v 3. os. pl. není nic špatného. To je zkrátka vývoj češtiny, stejně jako zpravidelňování kondicionálu v 1. os. sq. i pl.
Aha. V tom případě asi opravdu nemá smysl, abychom (nikoli aby jsme) se bavili o pravopisu. Jako inženýrský přístup se mi jeví spíš vaše teorie zpravidelňování. Ale v tom případě raději opusťte češtinu a věnujte se Esperantu, bude vám více vyhovovat.
Moje teorie o vynechaném slově systém vychází z toho, že mnohé hlášky Windows se ve skutečnosti vyskytují ve dvou různých variantách, lišících se právě přítomností slova systém. Skutečnost může samozřejmě být jiná. Osobně používám Windows jako plurál.
Ne nutně. Až si pustíte do bytu člověka, který jeví charakteristické vlastnosti instalatéra (má montérky, nářadí a tvrdí, že je instalatér) a on se z něj vyklube zloděj, pochopíte, jak hluboce se mýlíte. Ne že bych vám to přál.
Rozdíl mezi slovy Novák a web je v tom, že zatímco Novák je vlastní jméno označující osobu, web označuje určitý neživý objekt. Proto se při odvození přídavných jmen používají různě koncovky.
Snad to smysl má: jak jste došel k závěru, že "abychom" je "správný" tvar, zatímco "aby jsme" správný není?
K tomu závěru jsem dospěl studiem pravidel českého pravopisu. Ano, vyvíjejí se, ale zmiňované tvary ještě v žádném vydání jako správné uznány nebyly. Po kodifikaci tvarů pulz a kurz bych si ale nebyl úplně jistý, že se časem nedočkáte. I Esperanto se vyvíjí. Rozdíl mezi Esperantem a češtinou je ale právě v tom, že zatímco čeština má spousty nelogických výjimek a zvláštností, v esperantu se specialit jako abychom obávat nemusíte. Proto si myslím, že by vám mohlo vyhovovat.
Pulz a kurz jsem uváděl jako příklady naprosto nevhodně "modernizace" pravopisu tam, kde není vůbec na místě. Používání ví v plurálu nebo absurdit typu aby jsme je příkladem téhož.
Končím s touto neplodnou debatou, mám na práci důležitější věci.
V druhém odstavci nevyvracíte nic, mluvíte o něčem úplně jiném. To není tak těžké pochopit.
Nejsem proti vývoji jazyka. Ale změny pravidel by měly být vyvolány skutečným vývojem, ne tím, že všeobecná úroveň znalostí pravopisu je čím dál žalostnější. Nechcete, doufám, za vývoj vydávat to, že značná část národa není ochotna brát na vědomí shodu podmětu s přísudkem nebo rozdíl mezi ví a vědí, případně chtějí vypadat vzdělaně, a tak používají přechodníky, leč důsledně pouze tvar pro mužský rod. To bychom rovnou mohli zrušit tečky mezi větami, značná část přispěvatelů do diskusních fór je totiž také nepoužívá (z lenosti).
Zpravidelňování sloves a náhrada neproduktivních tvarů vzoru "sázet" produktivními tvary vzorů "prosit" či "trpět" je zákonitá.
Produktivní tvar? Nechápu. Nemyslíte progresivní?
Mít 3 tvary pro přechodníky je neudržitelné, a proto čeština po vzoru jiných jazyků tenduje k jednomu.
Přechodníky jako takové jsou zastaralou konstrukcí a většina lidí je používá pouze pro oživení textu. Proto není třeba modernizovat jejich tvary. Když už někdo chce být in a předvést se, jak ovládá netradiční konstrukce, nechť si zjistí, jak mají správně vypadat.
Znovu opakuji: nejsem proti vývoji jazyka. Ale je třeba rozlišovat mezi skutečným vývojem a přizpůsobováním se neznalosti lidí. Něco jiného jsou tvary typu můžu/můžou, které už by si dnes asi zasloužily být vzaty na milost, něco jiného překotná legalizace gramatických chyb.