Ilustrace: Nenad Vitas
Internet mě má bavit, vzdělávat, pomáhat v práci, to mám stejné jako všichni ostatní. Když se podívám na nominace nejrůznějších cen a soutěží a srovnám s tím, co mě nejvíc baví, vzdělává a pomáhá, vidím podstatné rozdíly. Chápu, že ceny mají jakousi kolektivní platnost a že se za nejlepší sluší vyhlašovat ty projekty, které slouží většímu počtu lidí, přesto si neodpustím uvést stručný výčet lidí a věcí, které mě berou nejvíc a vím, že jsem s touto skladbou favoritů sám. Na druhou stranu je stoprocentní, že i ostatní lidé by jistě dali dohromady svoje koně a jejich skladba by byla také z velké části unikátní.
Radost mi udělal můj kamarád, který na Facebooku zveřejňuje staré fotky. Díky němu si připomenu, jaké to bylo před skoro patnácti lety, s kým jsem trávil hodně času a kam jsme kdysi jezdili a výlety. V tomhle případě mi vůbec nevadí, že mě označuje na fotkách, spíš naopak. Pokaždé se těším na další díl (fotek je tolik, že je z archivu vytahuje postupně), je to fajn pohled do minulosti.
Facebook mě poslední dobou těší také kvůli jednomu člověku, kterého jsem viděl naživo jenom jednou. Že jsem ho přidal mezi přítele a on mojí žádost přijal, nelze nazvat jinak než velkým štěstím. Nyní je totiž pracovně v cizině a na Facebook pravidelně píše svoje postřehy a zážitky. Výstižně a hlavně vtipně. Musím přiznat, že jsem dlouho nic tak zajímavého nečetl a i v tomhle případě platí, že se na každý další zápisek těším jako na máloco. Samozřejmě i Twitter je zdrojem zábavy, poslední dobou hlavně díky jednomu člověku, kterého jsem znovu objevil. Co tweet, to důvod k pousmání, trefné, nápadité a vtipné zápisky odhalují nečekané spojení a konstrukce. Měl bych jednu ze svých cen dát sociálním sítím? Proč, když ji mohu dát jednotlivcům, kteří na ně přispívají?
Docela často objevím zajímavý článek (hlavně o historii) nebo dávno zapomenuté fotografie. Nejde o materiály, které zveřejňují klasická média. Autorem je většinou nadšenec, který tvoří pro sebe a možná několik známých. Zjistil jsem, že mnoho těchto článků nebo fotografii „visí“ na Internetu" už docela dlouho, od devadesátých let. Jsou v podstatě zapomenuty, pocházejí totiž z dřevních dob Internetu, kdy slovo blog nebo termín sociální sítě nebyly používány. Nepřijdu na ně na sociálních sítích díky doporučení přátel, prostě na ně náhodou při brouzdání a hledání narazím. Ano, jedna z mých „cen“ zcela jistě musí patřit vyhledávačům, a to přesto, že je to cena na tento výčet až příliš tradiční. Neznámý autor obsahu zasluhuje jistě nejenom můj velký dík.
Až budete zase jednou hlasovat v anketách o to jen z Internetu, vzpomeňte si na lidi a projekty, které se na špičku nikdy nedostanou, a přesto (nebo možná právě proto) je máte rádi. Zaslouží si to.
ČLÁNKY DO MAILU