Josef Donát (NCDE): Represe v onlinu mají na porušování práv malý dopad

Ochrana duševního vlastnictví je v době rozmachu internetových služeb a čím dál komfortnějšího přenosu obsahu aktuálním tématem, o čemž svědčí i soudní spory nejen v Česku, ale i za našimi hranicemi.

Ve sporech se jako červená nit proplétají otázky ohledně odpovědnosti za sdílení obsahu, který je motorem kdejakých úložišť a samozřejmě také sociálních sítí. 

„Takové služby jsou pod ochranou tzv. „bezpečných přístavů“, které stanoví specifické podmínky, při jejichž dodržení výše uvedené služby nejsou odpovědné za obsah vkládaný těmi uživateli, nad kterými nemají kontrolu,“ vysvětluje v rozhovoru pro Lupu ředitel Národního centra pro digitální ekonomiku (NCDE) Josef Donát.

Jádro problému častého nelegálního sdílení a rozšiřování obsahu chráněného autorským zákonem vidí ve špatném nastavení legální distribuce obsahu.

„Zkušenosti ukazují, že represe v prostředí internetu má na rozsah porušování práv jen minimální dopad a že uživatele dokáží od protiprávního jednání odradit spíše inovativní, uživatelsky komfortní a cenově dostupné způsoby distribuce obsahu,“ říká Donát.

Otázka duševního vlastnictví je vzhledem k rozvoji nových internetových služeb čím dál aktuálnější, o čem svědčí i rostoucí počet soudních sporů…

Je pravdou, že tempo, s jakým roste svět digitální ekonomiky, je závratné a internet uživatelům nabízí přístup k takovému množství předmětů duševního vlastnictví, jaké v historii nemá obdoby. Je také pravdou, že stejné médium může být díky své rychlosti a anonymitě uživatelů vhodným prostředkem také pro porušování práv duševního vlastnictví. 

S novými způsoby distribuce obsahu – historicky audiokazety, VHS, CD, DVD, internet apod. – je ale téměř vždy spojen i nový způsob porušování práv. Nelze tedy tvrdit, že by v tomto byla digitální ekonomika v něčem výjimečná. 

Zmínil jste staré nosiče, jenže internet dostupnost uměleckých děl podstatně zakceleroval.

To máte pravdu. Faktorem ovlivňujícím porušování práv duševního vlastnictví je také nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, kdy až donedávna neexistovalo příliš uživatelsky příjemných možností, jak se uživatelsky komfortně, tj. přes internet, k takovému obsahu legálně dostat. Tato situace bohužel částečně přetrvává i nadále, kdy např. nabídka české mutace služby Netflix obsahuje jen zlomek obsahu dostupného v USA.

Zkušenosti ukazují, že represe v prostředí internetu má na rozsah porušování práv jen minimální dopad a že uživatele dokáží od protiprávního jednání odradit spíše inovativní, uživatelsky komfortní a cenově dostupné způsoby distribuce obsahu. 

A jakou odpovědnost v této věci podle vás nesou služby jako Youtube, Facebook, úložiště dat atd.?

Služby, jako jsou sociální sítě, služby sloužící ke sdílení videí či různá úložiště dat kriticky závisí na uživatelsky generovaném obsahu. Tyto služby tak slouží jako pomyslná skořápka, kterou následně plní obsahem přímo jejich uživatelé.

Takové služby jsou pod ochranou tzv. „bezpečných přístavů“, které stanoví specifické podmínky, při jejichž dodržení výše uvedené služby nejsou odpovědné za obsah vkládaný těmi uživateli, nad kterými nemají kontrolu. 

Mezi tyto podmínky patří primárně tzv. povinnost „notice and takedown“, na základě které může poskytovatel odpovídat za obsah generovaný uživateli pouze ve chvíli, kdy se dozví o konkrétně identifikovaném výskytu protiprávního obsahu a neprovede nezbytné kroky k jeho znepřístupnění nebo odstranění. 

Proč by firmy neměly mít ze zákona povinnost samy monitorovat takový obsah?

Jde v podstatě o pohled na množství takového obsahu a náklady, které by s takovou kontrolou byly spojené. Tento režim ochrany je nezbytný, žádný poskytovatel by totiž nebyl ochoten převzít odpovědnost za jednání osob, které není schopen nijak reálně identifikovat ani ovlivnit. 

Výše uvedené služby tak sice mohou odpovídat za případnou protiprávnost obsahu, nicméně pouze v případě, kdy pravidla udržení bezpečného přístavu nedodrží, a to jen tehdy, pokud dojde k naplnění podmínek pro založení odpovědnosti stanovenými zvláštními předpisy.

Když se pohybujeme v rámci evropské legislativy, co zde uživatel internetu v této otázce může a co ne?

Velice stručně lze shrnout, že z pohledu uživatelů je povoleno stahovat obsah nacházející se v prostředí internetu či zálohovat takovýto obsah pro osobní potřebu, pokud nebude takové užití v rozporu s běžným způsobem užití díla a nebudou jím nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Na pozoru by ale měli být ti uživatelé, kteří chtějí obsah chráněný právy třetích osob sdílet bez řádného svolení držitele těchto práv. 

Častou otázkou, a to hlavně před soudy, je, zda je samotný odkaz zločinem, na což pravidelně v kampaních upozorňuje Česká pirátská strana. Jaký je váš právní názor na servery, které například jen odkazy vkládají videa (tzv. embedding) z jiných serverů – ta tedy u nich fyzicky nejsou?

Nemohu samozřejmě předvídat, jak ve věci rozhodnou nezávislé soudy. V České republice ale existuje relativně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který již několikrát dovodil, že k umísťování embedovaných internetových odkazů na autorská díla, tj. odkazů, které na určité stránce zobrazí obsah ze stránky, na které se autorské dílo nachází, je třeba svolení držitelů autorských práv. V případě, že osoba uveřejňující embedované odkazy svolení nemá, porušuje výlučná práva autora k jeho dílu. 

Tvrzení Pirátské strany, že stejně odpovědné by potom měly být i stránky jako jsou YouTube či Facebook, pak naráží na skutečnost, že tyto stránky pouze poskytují prostor pro uživatelsky generovaný obsah a tento obsah ani odkazy na něj samy nevytváří. Na tyto stránky se tak aplikuje výše uvedená doktrína bezpečných přístavů. 

Obecně je ale otázka právní povahy internetových odkazů poměrně komplikovaná a nám nezbývá než vyčkat, jak se k problematice postaví nejen tuzemský soud ve věci stránek České pirátské strany, ale také například Soudní dvůr Evropské unie v aktuální věci GS Media. 

Po Evropě v posledních letech vyhrálo soudy ohledně duševního vlastnictví několik firem – Youtube v Německu, vKontakte v Rusku i Usenet v Holandsku. Domníváte se, že budou i nadále autorské organizace podobné české OSA své soudy prohrávat, protože nemají dostatečnou právní podporu pro své žaloby?

Jak jsem již tvrdil výše, odpovědnost těchto služeb je úzce spojena s povahou poskytované služby. Pokud bychom na poskytovatele těchto služeb aplikovali obecné odpovědnostní režimy, dostali bychom se do situace, kdy by za každý příspěvek, který by jakkoliv porušoval cizí práva, odpovídal nejen provozovatel sociálních sítí či úložiště, ale stejně například i poskytovatel internetového připojení, prostřednictvím kterého uživatelé protiprávní obsah sdílí. 

Podnikatelské riziko poskytovatelů by v takovém případě bylo tak vysoké, že by služby byly poskytovány buď za mnohonásobně vyšší částky a s nutností předschválení jakéhokoli příspěvku či datového přenosu ze strany poskytovatelů těchto služeb, nebo by služby nebyly poskytovány vůbec. 

Z těchto důvodů byl zvláštní odpovědnostní režim vytvořen a právě z tohoto důvodu často držitelé autorských práv v soudních řízeních končí neúspěšně. Dokud tak budou poskytovatelé internetových služeb dodržovat zákonná pravidla bezpečných přístavů a spolupracovat s autory na odstraňování nahlášeného protiprávního obsahu, lze očekávat, že tyto spory budou i nadále končit s podobným výsledkem.

O vítězství či prohře některé ze stran bych ale hovořil s jistou rezervou – poskytovatelé podobných služeb pravidelně vedou celou řadu sporů, které jsou rozhodovány v několika instancích, jediné rozhodnutí tedy ještě nemusí nic znamenat. Současně je často výsledkem sporů jistý kompromis, který je pro každou ze stran částečně vítězstvím i prohrou. Situace tedy není zdaleka tak jednoznačná, jak může na první pohled působit.

Jaký je podle vás další vývoj v oblasti duševního vlastnictví v horizontu pěti až deseti let? Dojde k zásadní změně v legislativě s dopadem na trh? Jak uspějí vydavatelé s ochranou svého majetku? Bude si možné i za deset let beztrestně stáhnout film?

Je vysoce pravděpodobné, že ve světle nových politik EU v čele s DSMS dojde v oblasti jednotného trhu duševního vlastnictví k některým změnám. Upřímně doufám, že tyto změny budou jedině k lepšímu a vnesou opět o něco více rovnováhy mezi požadavky autorů, poskytovatelů služeb v prostředí internetu a uživatelů. Spíše než vytvoření zcela nové úpravy bych přitom preferoval upřesnění úpravy stávající, kterou považuji za dostatečnou a časem prověřenou.

Co se týká beztrestného stahování filmů, tak spíše věřím tomu, že v tomto horizontu již nebude potřeba ze strany průměrného uživatele k takovým praktikám přistupovat. 

Vývoj na poli duševního vlastnictví by se měl udávat takovým směrem, aby se vnímaná hodnota legálně poskytované služby alespoň vyrovnala nákladům za její pořízení (včetně nákladů nepřímých, spojených s nutností realizace nákupu) a uživatelé tak měli motivaci za ní platit. 

Některé služby sloužící k distribuci autorskoprávního obsahu v současné době ukazují, že tato cesta by mohla být tou správnou.