Pokud si myslíte, že pojem „internet věcí“ je buzzwordem, který bude za chvíli nemoderní a nic velkého se v této oblasti dít nebude, držím palce, aby se vaše předpověď vyplnila. Pokud ale bude za pár let opravdu každá lednička nebo zubní protéza připojená k internetu, nemáme se zrovna na co těšit. Bude totiž generováno množství dat, které si ani neumíme představit. A tato data by se rozhodně neměla dostávat do nepovolaných rukou.
Na letošní konferenci IAC jsem mimo jiné zhlédl nadmíru zajímavou prezentaci (najdete ji zde) Tomáše Pflanzera na téma „internet věcí“. O tomto tématu jsem se zmínil poprvé na Lupě koncem roku 2012. Už tenkrát to byla problematika propíraná a v oblasti internetu věcí panovala velká očekávání. Závěrem skoro dva roky staré glosy bylo ponaučení, že masivní prosazení podobných systémů nám zatím nehrozí, jelikož je doprovází potřeba složité infrastruktury a potíže s přenosem obrovského množství dat.
Od té doby jsem se na internet věcí začal, tak jako mnozí ostatní, dívat jako na moderní buzzword, který zmiňují spíše různí šamani a šarlatáni, než realisté. Tomáš Pflanzer mě ve své prezentaci ale přesvědčil, že je třeba se mít na pozoru. Zmínil totiž výsledky výzkumů, ve kterých se lidé vyjadřovali k tomu, jak vidí budoucnost takzvaných"wearables", tedy těch všelijakých náramků, které měří teplotu, tep, spálené kalorie a mnohé další jistě důležité parametry těla lidského.
Za první takové zařízení známé z historie velmi správně označil brýle. Zlepšují zrak a umožňují lidem přístup k nejrůznějším médiím. Pak jsou to třeba hodinky a nejnověji různá zařízení na sledování zdravotního stavu uživatele. A jak se na nejžhavější technologické novinky tohoto ražení dívají Češi?
Krevní tlak na Facebooku
Čtvrtina našich krajanů si myslí, že v roce 2015 se prosadí Google Glass. Dali by za ně ale jenom okolo pěti tisíc korun (stojí několikrát více). Takže to s jejich prosazením u nás asi nebude tak horké. Ještě více Čechů věří chytrým hodinkám, dali by za ně ale jen o pár stovek méně. Tomáš Pflanzer vidí mezi hlavními příčinami, které mohou masivní rozvoj těchto technologií zastavit (kromě zmíněné ceny), hlavně design. Přece jen vkus lidí se liší a těžko se zavděčit všem. A pak jistě výdrž baterie.
I další výsledky výzkumu jsou více než zajímavé a týkají se takzvaných Beacons, tedy zařízení umožňujících propojit offline svět nákupního centra s online světem. Prý celých 44 % Čechů by sdílelo informace o svých nákupech. Ano, to sedí, jsme národem chlubivým. 70 % lidí by chtělo být informováno o slevách a nabídkách, i tady se není čemu divit, jsme velkými příznivci nákupních a věrnostních klubů a samozřejmě i slev.
Další údaj mi doslova vyrazil dech – 60 % lidí by sdílelo pomocí wearables svůj zdravotní stav. Na Twitteru jsem se pro jistotu optal, jak že to bylo myšleno. Upřesnění přišlo záhy – jde o to, že ty informace by měly být sdíleny s lékařem.
Je jasné, že lidé si dost možná nebyli přesně vědomi, na co vlastně ve výzkumu odpovídají. Ale i tak, je to více než polovina lidí, kteří by své zdravotní údaje svěřili nějaké aplikaci, která by je pak posílala k doktorovi. Co strach z úniku citlivých dat?
Ale jak znám Čechy, tak toto příliš neřeší. A pokud by to šlo, tak by si klidně každé ráno nechali automaticky posílat hodnotu krevního tlaku na otevřený facebookový profil. A za nějakou tu slevičku by klidně svoje data nechali posílat rovnou farmaceutickým firmám. Ani to by nebyl žádný div.
Internet lidí
Internet věcí je fajn. Jestli se dočkám doby, kdy si bude lednička na základě svých analýz sama objednávat suroviny, které budou chybět pro přípravu mých oblíbených jídel, budu nadšený. Ale pokud bude běžné, že se data o zdravotních problémech milionů lidí dostanou do rukou nepovolaných, tak ledničku a vše ostatní odpojím. A nedej bože, abychom za pár let vzpomínali na doby, kdy ještě existoval internet lidí…
Technologie totiž většina z nás umí docela slušně používat, ale málokdo si uvědomuje konečné důsledky. Co se děje s pořízenými daty, kdo je využívá, k čemu a co tím může získat? Čím víc věcí bude do sítě připojeno, tím složitější bude to všechno zvládnout a ohlídat.
Mnoho soukromých dat svěřujeme do sítě dobrovolně a mnohdy dokonce bez nároku na jakoukoliv odměnu nebo kompenzaci. A teď si představte, že údaje o našem chování, třeba stravovacích návycích, bude do světa vesele posílat kdejaká lednička, nebo mikrovlnka. Máme se na co těšit.
ČLÁNKY DO MAILU