Ilustrace: Nenad Vitas
Základní lidská práva jsou obvykle vyjmenována v ústavách. Třeba u nás to je Listina základních práv a svobod. Podobné dokumenty definují, na co všechno máme právo – na svobodu, na vlastnictví majetku, na svobodu myšlení nebo právo na sepsání petice. Podobné dokumenty mají velkou tradici a jsou staré někdy i stovky let, jenom se obměňují. Organizace spojených národů nyní přišla s nápadem, aby se právo na připojení k Internetu stalo také jedním z lidských práv. To, zda se má šanci toto právo dostat do zákonů jednotlivých států (a kdy), je spíš otázkou pro právníky. OSN říká, že Internet napomáhá vzdělanosti, zaměstnanosti a je pro státy obecně dobrý. S tím se dá jenom souhlasit. Jde o to, aby si problémové země nedovolovaly odpojovat lidi od sítě, byť pod záminkou pirátství či jiných nešvarů. Vlastně nemusí jít ani o problémové země v Africe a Asii (kde jsou vůbec potíže s dodržováním lidských práv), ale i některé země Evropy mají občas choutky odpojovat třeba ty zmíněné piráty.
Když se ale na prohlášení OSN podíváme z trochu jiného úhlu pohledu, jde vyloženě o provokaci. Mělo by jít hlavně o nesvobodné země, tam je úloha Internetu nezastupitelná. Zatímco budeme na dálku bojovat o to, aby nebyli lidé v Asii a Africe odpojováni od Internetu, měli bychom myslet na to, že většina tamních obyvatel nemá vůbec počítač a možná ani elektřinu. I kdybychom jim velkopansky dodali počítače a infrastrukturu, může jim být právo na Internet k ničemu, když je někdo sebere a zavleče do otroctví.
Globálně je právo na Internet pochopitelný nápad, i když se trochu divím tomu, že se před pár lety neozval někdo s nápadem na právo na televizní vysílání. Vyspělé a demokratické Finsko nedávno uzákonilo právo na Internet pro každého. Každý Fin by měl možnost připojit se rozumnou rychlostí. Toto právo na Internet v těchto podmínkách dává daleko větší smysl. Je v zákoně, který je možné uplatňovat a odvolávat se na něj. Jak se bude řešit právo na Internet v rozvojových zemích podle nápadu OSN si ani nedokáži představit. Jde spíš o deklaraci, která má světu naznačit, že Internet je důležitý pro každého (s odpuštěním i pro divochy, kteří si v chatrčích svítí loučemi) a nikdo by neměl být odpojován. Ti, kteří by Internet opravdu ze zákona potřebovali, zatím totiž nejsou ani připojeni, takže je žádné odpojení netrápí. A co víc, ani nevědí, co to připojení a odpojení vůbec je.
Právo na Internet je pěkný nápad, ale čeká ho dlouhá cesta do zákonů a ústav, bohužel asi hlavně v zemích, kde to není potřeba. Dost možná je to tedy nápad, který je vlastně k ničemu…
ČLÁNKY DO MAILU