Ilustrace: Nenad Vitas
Čtečkami a tablety se to v metru jenom hemží. Čtou z nich různé věkové a viditelně i příjmové kategorie lidí. Mnohdy se snažím počítat, jaký je poměr displejů a papíru v jednom voze metra. Displej se začíná mocně dotahovat a to, že zatím papír asi nepředběhl, je způsobeno zjevně silnou skupinou čtenářů Metra, případně Blesku. Nebýt příznivců těchto novin (jednou jsou zadarmo a druhé nestojí za nic), tak snad displej vede.
Skladba displejářů v metru je různá. Kindly, iPady, netbooky a občas nějaká lahůdka v podobě neokoukaného tabletu či čtečky. Jen nevím, jestli k displejářům počítat i lidi s mobilem. Nevím totiž, jestli čtou knihu nebo noviny. Moc čtenářů z mobilu asi nebude, takže je vedu stranou jako zvláštní, početně nezanedbatelnou kategorii. I vy si určitě všímáte, že jenom málokdo vydrží v metru sedět jen tak, nečíst, neťukat do telefonu. V metru se prostě koncentrují čtenáři čehokoli a na čemkoliv. Můžete si myslet, že vytvářet závěry z pozorování v metru je nesmysl a do jisté míry máte pravdu. Ale tvrzení, že v metru se displej dotahuje na papír, je pravdivé, stačí se dívat.
Své pozorování čtenářů samozřejmě neprovádím jenom v metru, ale vlastně všude. Nedávno jsem v parku (pro upřesnění musím přiznat, že ten park byl u metra) viděl asi sedmdesátiletou paní se čtečkou. Četla, pokuřovala a evidentně si nepřipadala zvláštní. Tento dárek od dětí nebo vnoučat evidentně padl na úrodnou půdu. A takových případů je čím dál tím víc, i starší lidé se čteček a tabletů nebojí, ba naopak. Jednoduchost ovládání je velkou výhodou, stačí několikaminutové školení a čtenář se do toho může pustit.
Obsah přestává být problém, je ho čím dál tím víc. Tím pádem si přijdou na své i ti, kteří se nespokojí s knížkami volně dostupnými kvůli propadlým autorským právům. Mohou číst i novinky nebo nějakou specifickou literaturu, která začíná pomalu, ale jistě (toto spojení obecně charakterizuje trh s elektronickými knihami) pronikat i na displeje.
Kdyby v metru někdo viděl mě, budu zařazen mezi příznivce papíru. Obvykle čtu knihu nebo noviny. Tablet a čtečku používám častěji doma. A takových lidí bude víc, můžeme jim říkat třeba obojetníci. Knihy a noviny jsme nezahodili, jen jsme je doplnili o tablety a čtečky. Obojetníků je dost, málokdo z nás totiž po nástupu displeje papír úplně odboural. To by ani nešlo, protože mnohé čtení prostě elektronicky nedostaneme.
Nedávno jsem na Twitteru vypsal anketu, „Za jak dlouho podle vás bude u nás běžně vycházet současně s knihou i e-kniha?“ – jak je vidět na výsledcích, moji followeři jsou poměrně optimističtí v odhadech, kdy se dočkáme plnohodnotného obsahu i pro čtečky. Právě obsah se mi zdá tou největší brzdou rozmachu čteček a tabletů mezi normální čtenářstvo. Tím myslím mezi negeeky, starší a ne příliš technicky zdatné čtenáře. Pokud se ale někdy rozhlédnete v metru nebo parku, je jasné, že počet displejářů moc hezky roste.
ČLÁNKY DO MAILU