Posledním hojně zmiňovaným a známým příkladem průšvihu těžkého kalibru byl příběh módního novináře, který si pod vlivem kdovíčeho vylil srdíčko neznámým lidem, kteří ho při tom natočili a pak video zveřejnili. Jako odstrašující příklad mohou podobné kauzy fungovat perfektně, měli bychom se bát toho, že nás někdo načapá při nepřístojnostech, a dávat si pozor. Realita ale ukazuje, že i když je většina z nás vybavena technikou, která zvládne natočit video obstojné kvality a hned ho poslat do světa, nehlídáme se o nic víc než v dobách, kdy měl fotoaparát pomalu rozměry pračky a jeho použití nebylo vůbec snadné utajit.
Na veřejnosti bychom si neměli pouštět ústa na špacír, nadměrně pít a producírovat se s cizími ženami, případně muži. A možná nejenom na veřejnosti, pokud tedy nemáme opravdu dobré a diskrétní kamarády. Pokud budeme mít štěstí, vyfotí nás pouze asociální vyšinutec ve chvíli, kdy zrovna máme ponožky se sandály. A když máme smůlu, může to skončit rozvodem, nebo pořádným skandálem v případě, že jsme známí. Vzpomeňme si na nahou herečku Bohdalovou. Ta sice nebyla vyfocena mobilem, ale jenom díky tomu, že měl autor snímku zrovna k ruce něco lepšího. To bylo panečku ocenění za celoživotní dílo…
Měli bychom se hlídat, ale neděláme to. Na Facebooku v profilech přátel nacházíme snímky naznačující, že jsme se při konzumaci alkoholu zrovna nekrotili a přítomné cizí dámy nám zase tak cizí nebyly. Kompromitujících fotek jsou k dispozici tisíce, možná miliony. My běžní smrtelníci máme pak velké štěstí, že nejsme známí a že náš osud nikoho nezajímá. Jinak by se narychlo pořízené momentky mohly stát velmi horkým materiálem na stránkách bulvárních plátků.
I když nejsme známí, neznamená to, že jsme v bezpečí. Někteří z našich přátel (je možné dosadit i někdo z rodiny, lidé z práce, potenciální zaměstnavatelé a nevěsty) by zcela jistě neradi viděli snímky zachycující to, co každý normální člověk velmi pečlivě skrývá. Vím, často to není jednoduché, ale prostě si musíme dávat bacha.
ČLÁNKY DO MAILU