Ilustrace: Nenad Vitas
Úplnou náhodou jsem narazil na článek upozorňující na novoty, které nás budou možná za pár let běžně provázet zapeklitou problematikou zdravotnictví. Na chvíli zapomeňme na to, jak to dnes vypadá v čekárnách u našich lékařů a v nemocnicích. Pohled do budoucnosti je víc než zajímavý.
Jak je vidět, tak i v Americe je běžné, že návštěva lékaře zabere půl dne. Pokud započítáme čekání v ordinaci (nebo na pohotovosti) a dobu, než se na vyšetření vůbec dopravíme. I v „civilizovaných“ zemích to prostě nebývá legrace. Autorka výše odkazovaného článku uvádí, že koncept „virtuálních lékařů“ není žádnou novinkou. Už před lety bylo možné s některými lékaři probrat svoje potíže přes videohovory. Tyto aktivity většinou pocházely z prostředí moderně smýšlejících lékařů, nyní je prý trendem dívat se na svět okolo virtuálního lékařství očima pacientů. Prostě ti, kteří vymýšlejí nové legrácky, jsou nejenom startupisté, ale také pacienti. Takže vědí, co by jim pomohlo a co potřebují. Tento obor je navíc stále nový a nerozvinutý, což nahrává nejrůznějším novým nápadům. Pokud v jiných oborech už bylo vymyšleno snad všechno, tak tady prostor stále je.
Virtuální doktoři samozřejmě nezastanou všechnu práci doktorů skutečných. Nezměří vám tlak a většinou nemají k dispozici kompletní historii léčení a onemocnění pacienta. Některé věci se na dálku zjistit dají. Odborníci i veřejnost se hádají, zda má virtuální léčení, vyšetřování a konzultace nějaký smysl. Virtuální doktor může být v některých případech ku prospěchu věci. Vzpomeňme si na situace, které konzultacemi na dálku jednoznačně můžeme nazvat. Třeba zavoláme lékaři a optáme se, zda je normální mít už týden na rukou fialové fleky a k tomu horečku. Lékař něco řekne, třeba ať se nebojíme, že je to normální. Nebo naopak začne hulákat, ať se okamžitě dostavíme na prohlídku, že to může být opravdu nebezpečné.
Za virtuálního doktora můžeme označit i Internet samotný. Kdo z nás někdy negoogloval informace o nemocech a jejich příznacích? Proti tomu je ten nový a moderní virtuální doktor, třeba v podobě aplikace s možností spojení se skutečným lékařem, zlatým řešením.
V odkazovaném článku je zmíněno pět startupů zaměřených na oblast virtuálních doktorů. Některé spojují doktory a pacienty, jiné umožňují naplánování osobní schůzky přes různé elektronické kanály. Všem jde o jedno – odbourat hodiny zbytečně ztraceného času v čekárnách.
Představte si, jak by virtuální doktoři fungovali v našich podmínkách. Nechci být přehnaně kritický k českým lékařům, ale pořád se mi stává, že vidím v ordinaci psací stroj místo počítače. Nebo v lepším případě počítač předpotopní a nevyužívaný. Nezažil jsem (zde musím podotknout, že po doktorech naštěstí moc nechodím), že by mi nějaký lékař nabídl možnost objednat se přes e-mail nebo nějaký rezervační systém. Vím, těžko se odhaduje, jak dlouho bude který pacient vyšetřován, ale trocha technologií by lékařům neuškodila. A i kdyby uškodila, tak pacient je vlastně zákazník a mělo by se na jeho komfort myslet, ne?
Známe to, objednáme se na určitou hodinu telefonicky (naštěstí je to možné, telefony lékaři používají) ale pak stejně v čekárně tvrdneme mnoho minut či dokonce hodin nad plán. Začít by se mohlo třeba tak, že by sestra papírový sešit s „rezervacemi“ vyměnila za tabulku v počítači, do které by mohla psát pacienty, se kterými by se dohodla po e-mailu, telefonicky nebo osobně. Zní to jednoduše a divíte se, co to tu plácám za jednoduchosti, které jsou určitě všude zaběhlé? Tak to máte velké štěstí. Systém, sebejednodušší, mnohdy úplně chybí.
Pak se divme, že téma virtuálních lékařů a startupů v této oblasti je zajímavé. V našich podmínkách může být každý vstřícný krok ze strany lékařů velkou konkurenční výhodou. Senilní a nepříjemná sestra neschopná zorganizovat v rámci možností svému doktorovi čas kontra bezproblémové objednání elektronicky s následným dodržení (plus minus) času? A teď si vyberte. Český virtuální lékař by se pro začátek mohl rovnat lékaři, který žije v tomto století, případně alespoň na konci století minulého.
ČLÁNKY DO MAILU