Hlavním trendem, který bylo vidět na každém rohu, byl příklon k HD rozlišení (nejčastěji prezentovaných jako 1080 řádek). Málokoho překvapí, že toto rozlišení je nabízeno ve filmových kamerách a profesionálních střižnách, nicméně na místě bylo vidět i v domácích nebo prosumer střižnách, jako je Adobe Premiere, Final Cut Pro nebo Avid Xpress Pro. Upotřebitelnost takového rozlišení v České republice je prakticky pouze ve filmové produkci nebo vysokorychlostních sítích, televizního vysílání v HD rozlišení se dočkáme nejdříve v druhé vlně digitálního vysílání.
Když už jsme u digitálního vysílání, na konferenci byl celý půlden věnován mapování jeho rozšíření po světě a zkušenostem, které přineslo. Výsledky nejsou příliš lichotivé. Idea, že rozvoj digitálního vysílání bude tlačen kupředu placenými kanály, se ukázala jako scestná. Tam, kde na ni vsadili, se operátoři ocitají v ekonomických problémech, protože vysílatelé nejsou schopni nalézt takový obsah, za který by platilo dostatečné množství diváků. Stejně tak idea, že trh digitálního vysílání potáhne interaktivita, se neukázala jako pravdivá.
Jistý optimismus v případné oblasti ukazuje příklad Berlína, kde již bylo analogové vysílání vypnuto. Přestože se provozovatelé a regulátor obávali problémů s nutností dalších výdajů uživatelů (museli si koupit set top box nebo digitální televizi), ze cca 170.000 uživatelů analogového vysílání (zbytek má satelit nebo kabelovku) si tato zařízení před spuštěním vysílání koupilo více než 150.000 domácností.
Při vědomí těchto faktů není jasné, zda plány Českého Telecomu na provozování digitálního vysílání budou až takové ekonomické terno. Je možné, že nabídka takového pevného připojení k Internetu, které umožní nabízet a konzumovat pokročilé služby, by přinesla větší ekonomický profit.
Naproti tomu ve světle faktu, že ve velké části prezentovaných zemí došlo prakticky ke krachu původních plánů na rozběh digitálního vysílání, hodně bledne kritika koncepce zavedení digitálního vysílání v ČR. Je pravdou, že není dokonalá, na druhou stranu považuji za nesmysl plánovat až do roku 2010, když za dva roky může být vše jinak.
Ale pojďme k Internetu. První zjištění spočívá v tom, že se nahrávací společnosti smířily s Internetem do té míry, že nejen rozvíjejí, ale i veřejně prezentují vlastní plány na distribuci obsahu přes Internet. Pochopitelně, že zůstávají ještě hodně v zajetí starého myšlení, nicméně již adoptovaly myšlenku, že centrem domácnosti není televize, ale počítač připojený k Internetu. Tato centrální komponenta je prosíťována s ostatními zařízeními v domácnosti (lednice, televize, PDA, druhá televize, mobil, třetí televize, automobil…) prostřednictvím sítě – hodně se v tomto kontextu hovoří o WiFi či jeho následovnících. Po lokální síti potom nabízí těmto zařízením obsah. Aplikace, které zabezpečují management takového obsahu (a hlavně skrývají počítačovost počítače), byly na NAB hitem v oblasti Internetu a multimédií. Kromě dalšího byl prezentován také názor, že Cisco Systems udělalo akvizici společnosti Linksys nikoliv proto, že by její šéfové měli krásné modré oči, ani proto, že se jim líbily WiFi krabičky od Linksysu, a dokonce ani proto, že v těch krabičkách běží verze Linuxu. Pravý důvod byl podle řečníka (viceprezident pro strategii Cisco Systems) v tom, že Linksys vyvíjí platformu pro multimediální domácnost.
Druhé příjemné zjištění spočívá ve faktu, že WiFi proniká do oblasti (polo)profesionálních zařízení. Na výstavě bylo k vidění velké množství bezdrátových mikrofonů, které měly jako nosné médium WiFi, a objevil jsem také dvě digitální kamery, které podle product sheetů dokázaly přenášet obraz po 802.11g. Co udělá taková bezdrátová kamera umístěná na střeše s okolními hotspoty, si netroufám odhadnout, výrobci tvrdí, že s nimi nijak neinterferuje.
Prakticky nejtužší boj v oblasti digitální distribuce dat se odehrává mezi konsorciem MPEG a společností Microsoft. Předmětem je formát pro distribuci obsahu koncovým spotřebitelům. Zatímco v profesionální oblasti se ujal formát MPEG-2 (i díky faktické neexistenci konkurence), v oblasti distribuce je sváděna tvrdá bitva mezi MPEG-4 a VC-9 (Windows Media 9). Pro MPEG-4 hovoří vlastně jen jedna věc – riziko, že celý trh upadne do rukou jednoho výrobce, je minimální. Pro Microsoft hovoří prakticky všechno ostatní – jde o otevřený formát (Microsoft předal kompletní specifikace organizaci SMTPE pro standardizaci), Microsoft nechce žádné licenční poplatky a navíc v technologickém srovnání vychází VC-9 jako lepší. Naproti tomu dominance Microsoftu v oblasti lokálních počítačů nehraje příliš velkou roli (koncová zařízení budou povětšinou set top boxy). Souboj zatím vypadá vyrovnaně, přestože má Microsoft prakticky všechny trumfy v rukávu, jen málokdo z mediální branže si přeje monopolizaci odvětví. Navíc se nad Microsoftem vznáší soudní spor s EU, který se týká multimediálního přehrávače, což je hodně blízko.
ČLÁNKY DO MAILU